S cyklostezkami je to v této „zemičce“ jako s mnoha jinými věcmi. Nominálně se do nich nalévá celkem dost peněz, ale výsledkem jsou často různé zavěšené lávky za miliony, po nichž se nejezdí. A už vůbec se jimi neřeší základní problém koexistence různých skupin jejich uživatelů.
Nedávno jsem rozšířil své „běhací kolečko“ o nový úsek cyklostezky. Zatím sice nikam nevede, protože asfalt končí v polích, ale zato má na necelých dvou kilometrech hned čtyři superluxusní odpočívadla pojmenovaná po slavných cyklistických závodech. V rozpočtu se bohužel již nenašly peníze na to, aby se někdo podíval na internet, kde by zjistil, že na La Vuelta a Espaňa vozí lídr červený dres, takže modrý stožár s vlaječkou tam nemá co dělat. Hlavně ale evidentně nezbyl rozpočet na to, aby stezka umožňovala oddělit cyklisty a chodce. Zrovna tady by to čistě technicky šlo. Někde to bohužel možné není, a proto všem, kteří stezky používají, nastává problém, jak spolu vyjít.
Co je vlastně „cyklostezka“
Stručně řečeno, všelicos, co je označeno příslušnou značkou. Podle zákona o pozemních komunikacích je jízdní pruh nebo pás pro cyklisty součástí té pozemní komunikace, na jejímž tělese je umístěn, a samostatná stezka pro cyklisty je podle své povahy a umístění buď místní komunikací IV. třídy, nebo účelovou komunikací. Pokud nejsou samostatnými místními komunikacemi, jsou součástmi místních komunikací též přilehlé chodníky. Na těchto komunikacích jsou pak zřízeny buď samostatné stezky pro cyklisty označené modrou svislou značkou s kolem (příkazová značka C08a), což se poštěstí málokdy, nebo stezky pro cyklisty a chodce. Ty jsou dvojího druhu – se samostatnými pruhy pro chodce a pro cyklisty („půlená“ značka C10a), nebo se společnými pruhy (značka C09a – „chodci nad kolem“).
Ačkoli ji často používám, nevyřešil jsem si zatím spletitou otázku statutu jedné z nejdobrodružnějších cyklostezek u nás – náplavky mezi Mánesem a Vyšehradským tunelem v Praze. Ta se skládá ze dvou 30 cm širokých pruhů z hladkých kamenných desek mezi kočičími hlavami. Ty jsou samozřejmě primárně určeny na jízdu na kole, ale když zrovna po nich se tak hezky chodí.... Označena je tabulí, kde pod symbolem značky „jiné nebezpečí“ je poměrně dlouhý nápis ve smyslu „projíždíte úsekem značené cyklostezky, dávejte pozor a buďte ohleduplní“. Zjevně ne všichni procházející a projíždějící však ten nápis čtou.
Kdo kam může a jak se tam má chovat
Cyklisty asi zklamu. Jenom „naše“ není „cyklostezka“ nikdy. I stezku pro cyklisty může užít osoba pohybující se na lyžích nebo kolečkových bruslích nebo obdobném sportovním vybavení. Tedy někdo, kdo je z hlediska zákona o silničním provozu považován za chodce. Může ji použít i jezdec na nyní módní koloběžce. Jelikož nemotorovým vozidlem je vozidlo pohybující se pomocí lidské nebo zvířecí síly, například jízdní kolo, ruční vozík nebo potahové vozidlo, lze dojít k závěru, že tohoto je třeba považovat za rovnocenného účastníka k cyklistovi.
Je-li zřízena stezka pro chodce a cyklisty, nesmí cyklista ohrozit chodce jdoucí po stezce. Totéž však na druhou stranu platí i pro chodce.
Tam, kde má každý svůj pruh, je chodec povinen užít pouze pruh vyznačený pro chodce. Pruh vyznačený pro cyklisty může chodec užít pouze při obcházení, vcházení a vycházení ze stezky pro chodce a cyklisty. Přitom nesmí ohrozit cyklisty jedoucí v pruhu vyznačeném pro cyklisty. Znovu také platí, že stejnou povinnost má cyklista vůči chodcům.
Povinnost užít stezku přikazuje příslušná značka chodcům a cyklistům v daném směru vyznačeného samostatného pruhu nebo stezky. To prakticky znamená, že se jezdí i chodí vpravo. Zmatek do hlav nebohých účastníků silničního provozu tedy zanášela jedna okresní policejní mluvčí, když před časem po nehodě cyklisty a bruslaře na stezce tvrdila, že bruslař měl jako chodec užít levou stranu, zatímco cyklista pravou stranu stezky. Mimochodem, dovedete si představit tu hrůzu, kdyby toto pravidlo skutečně platilo?
Co z toho všeho plyne
Jak už bylo zmíněno výše, nemáme se vzájemně ohrožovat. Podle současného i budoucího občanského zákoníku si každý má počínat tak, aby nedocházelo ke škodám. To vše je na našich cyklostezkách, povětšinou typu „značka chodci nad kolem“, skutečně složitý úkol. Zkusil bych tedy závěrem zformulovat několik doporučení, jejichž dodržování by, dle mého názoru, mohlo snížit riziko toho, že někdo z nás – uživatelů „cyklostezek“ ji bude nedobrovolně opouštět v sanitce:
Chodci: Nechoďte na stezky venčit psy, nebo když už není jiná možnost, mějte je na krátkém vodítku u nohy. Pamatujte na to, že při snížené viditelnosti, zvýšeném provozu na pozemních komunikacích nebo v nebezpečných a nepřehledných úsecích můžete jít i vy pouze za sebou. Když na vás cyklista zezadu zazvoní, nepropadejte panice. Bude lepší, pokud zůstanete tam, kde jste (včetně dělicí čáry uprostřed stezky), než když mu v poslední chvíli skočíte pod kolo.
Bruslaři: Díky způsobu pohybu na bruslích zaberete místa jako dva cyklisté vedle sebe, myslete na to. I když jste rychlejší než chodci, cyklista je většinou rychlejší. Při předjíždění chodců se proto podívejte, jestli už vás v té chvíli nepředjíždí cyklista. Určitě jsou místa, kde se dá dobře (a rychle) bruslit za podpory svižné a hlučné hudby ve sluchátkách, frekventované stezky to však nepochybně nejsou. Je romantické držet na projížďce svoji milou za ruku, v té chvíli však obvykle zabíráte cca 98% šířky stezky.
Cyklisté: Jakkoli se tomu obvykle říká „cyklostezka“, nepatří to jenom nám. I když je třicáté roztáčení klik kvůli rozprávějící dvojici možná otrava, používejte brzdy a dávejte si potřebnou rezervu při předjíždění a objíždění. Pro sluchátka a rozhlédnutí se před zahájením předjíždění platí to stejné, co u bruslařů. K odvrácení hrozícího nebezpečí můžete podle předpisů použít zvukové výstražné znamení (zvonek). Použijte ho raději dříve, ať vidíte včas reakci na něj.
Všichni: Buďte na sebe hodní. :-)