Český jazyk má tradičně zvláštní postavení v naší kultuře. Rádi se češtinou zabýváme, rádi si o ní čteme, například v jazykových sloupcích. Jazykový sloupek je žánr, který v českých časopisech neochvějně odolává zubu času. Zdá se, že zálibu ve hře s jazykem sdílejí i soudci Nejvyššího soudu.
V nedávno publikovaném rozhodnutí se brněnský Nejvyšší soud pustil se zjevnou chutí do výkladu ustanovení obchodního zákoníku, která upravují jakost zboží dodávaného dle kupní smlouvy. Spor se vedl o kvalitu zimní dodávky betonu, jehož typ byl v objednávce označen jen stručně, bez požadavku na zvláštní přísady či další vlastnosti betonu.
Nechceme se pouštět do hodnocení konkrétní věci, neboť konečný ortel nebyl ještě vysloven; výsledek bude záviset na konkrétních okolnostech – zejména, zda žalobce v dalším řízení prokáže, že dodavatel mohl z okolností vědět, že pro konkrétní použití nemusí být beton s použitými příměsemi vhodný.
Obecnější poučení plyne z výkladu Nejvyššího soudu o významu ustanovení obchodního zákoníku o kupní smlouvě, dle něhož zboží má mít jakost, „jež se hodí pro účel stanovený ve smlouvě“. Tento požadavek vyplývá ze zákona v případech, kdy si sami kupující a prodávající ve smlouvě všechny jakostní parametry výslovně vůbec nedohodnou nebo si je dohodnou nedostatečně.
Jaká je odpověď? Vězme tedy, že „vhodná jakost“ zboží
- neznamená jakost nejvhodnější (neboli optimální), avšak na druhé straně
- neznamená ani jakost pro daný účel sice možnou, avšak nikoliv příliš vhodnou, nebo vhodnou jen za zvláštních podmínek.
Kdo není přítelem jazykových her (anebo je jejich přítelem, pokud je neprovozují zrovna právníci), na beton má jistotu jen tehdy, když bude myslet na všechno předem a vše uvede písemně ve smlouvě. Což se však netýká jenom objednávek betonu.