Nový občanský zákoník (NOZ) čítá celkem 3080 paragrafů, koncepčně vychází z vládního návrhu československého občanského zákoníku z roku 1937 a dokonce sahá až k všeobecnému zákoníku občanskému z roku 1811. Čtenář tuto historickou souvislost relativně brzy pochopí, neboť NOZ se vrací jak k tradičním zásadám a institutům, tak i terminologii. Ba co víc! NOZ si místy libuje v detailní úpravě právních vztahů, které jsou sice tradiční, ale v dnešní době ztratily do značné míry na své aktuálnosti. Klade-li NOZ důraz na volnost smluvních stran, pak lze o nutnosti této kasuistiky oprávněně pochybovat, a to zejména ve srovnání s jindy spíše kusou úpravou mnohdy zásadních institutů.

Bez prasat a drůbeže, prosím!

Poměrně detailní je úprava ze světa zvířat a jejich chovu. NOZ obsahuje definici divokého, zajatého, zkroceného či domácího zvířete a nezapomíná ani na zvíře chované v zoologické zahradě nebo rybu v rybníku nebo podobném zařízení. Speciální péči NOZ věnuje včelám, což je však kapitola sama pro sebe. Osvěžujícím dojmem při čtení NOZ pak působí návrat k jednomu z tradičních typů pozemkových služebností, a to právu pastvy. Jeho podstata spočívá v omezení vlastníka pozemku ve prospěch majitele zvířat, která se na služebném pozemku dlouhodobě pasou a která je vlastník pozemku povinen strpět.

NOZ stanoví, že právo pastvy se vztahuje na každý druh hospodářských zvířat, nikoli však na prasata a drůbež. Z pastvy jsou dále vyloučena zvířata nadměrně znečištěná, nemocná nebo cizí. Je-li služebným pozemkem les, pak se zakazuje zřídit služebnost pastvy dobytka, byť původně se navrhoval pouze zákaz koz, tak jako tomu bylo ve všeobecném zákoníku občanském z roku 1811. Ačkoli je tedy zákaz širší, než původně navrhovaný, omezuje se pouze na dobytek. Zákaz zřízení služebnosti na pozemku s lesními porosty se tak nevztahuje na koně (ale i osly, mezky či muly), kteří spadají do kategorie hospodářských zvířat, ale neřadí se mezi dobytek. Lze jistě přivítat, že v moderní době se pamatuje na současné trendy, kterými je rozvoj agroturistiky a hipoturistiky s využitím koní k rekreaci.

Doba pastvy musí odpovídat místním zvyklostem. Oprávněná osoba nemůže na služebném pozemku pást více dobytka, než kolik ho může přezimovat s pící dodanou panujícímu pozemku, přičemž do tohoto počtu se - slovy zákona - nevčítají sající mláďata. Vlastník zvířat se musí zdržet jiného užívání pozemku než pasení a nesmí ani pozemek poškozovat. Pokud by hrozila škoda, musí být dobytek hlídán. K tomuto účelu si tak může najmout pastýře.

O profesionálních pastýřích

Podle Bible měl pastýř hůl, plášť na ochranu proti chladu, mošnu na jídlo a prak jako zbraň. Měl vyhledávat vhodná místa na pastvu, chránit ovce proti zlodějům a dravé zvěři, hledat ztracené ovce, léčit je a přepočítávat. V práci mu měl pomáhat pes. V dnešní době má pastýř bohužel trochu jiný obraz, který je možné vyjádřit slovy klasika z jedné cimrmanovské detektivní hry:

Hlaváček: „Mám několik důležitých informací, pane inspektore.“

Trachta: „Poslouchám, Hlaváčku.“

Hlaváček: „Vilma je podle všeho zámožná. Má asi nějaká stáda.“

Trachta: „Stáda?

Hlaváček: „Pořád se mě ptala, jestli nechci být jejím pastevcem.

Pastevec, nebo též pastýř, má na starosti pastvu hospodářských zvířat a další činnosti s tím související. Terminologicky je nutno jej odlišovat od pojmu „pachtýř“, který NOZ nově zavádí. Pachtýř je smluvní stranou pachtovní smlouvy, kterou se propachtovatel zavazuje přenechat pachtýři věc k dočasnému užívání a požívání a pachtýř se zavazuje platit za to propachtovateli pachtovné nebo poskytnout poměrnou část výnosu z věci. Pokud však pachtýř na propachtovaném pozemku hlídá své stádo ovcí či koz, může být nejenom pachtýřem, ale i pastýřem.