Připomeňme si, že problém má poměrně dlouhou historii. Dnes již bývalý občanský zákoník (platný do konce roku 2013) umožňoval udělit plnou moc pouze k právním úkonům. Nejvyšší soud dlouho nedával jasnou odpověď, zda i rozhodnutí jediného společníka v působnosti valné hromady není právním úkonem. Tato akademická otázka může být pro praxi lhostejná; lhostejný však nebyl závěr, který z ní někteří soudci vyvozovali, a sice že jediný společník by nemohl zmocnit jinou osobu, aby přijala rozhodnutí v jeho zastoupení.

V tomto smyslu byla pochopena i některá rozhodnutí Nejvyššího soudu. Vyděšeni pak zůstali zejména zahraniční akcionáři a společníci, neboť se ptali, zda v případech, kdy zákon vyžaduje k přijetí rozhodnutí notářský zápis, musí skutečně nevyhnutelně vážit cestu do České republiky. Možná jako reakci na zděšení, které způsobila některá rozhodnutí Nejvyššího soudu zpochybňující platnost rozhodnutí jediného společníka, která byla podepsána zmocněncem, i samotní soudci, dodatečně publikovali články, které oddělovaly otázku, zda rozhodnutí jediného společníka je či není právním úkonem, od toho, zda je možno k podpisu rozhodnutí udělit plnou moc. Právníci tak museli hledat složité záložní řešení, aby se cílem zahraniční turistiky v České republice místo hradů a zámků nestaly notářské kanceláře. Byť ho nalezli, množily se žádosti o celkovou koncepční změnu úpravy, jejímž cílem by bylo zjednodušení a zpřehlednění formalit. Ideální příležitostí pro takovou změnu byla rekodifikace neboli nový občanský zákoník, účinný od 1. ledna 2014.

Úder od boku a účinná obrana

Dnes se na první pohled zdá, že hrady a zámky svůj pomyslný boj s notářskými kancelářemi opět prohrávají. Optimisté mezi námi mohou jásat, že rekodifikace přinesla mnoho koncepčních změn, včetně upuštění od pojmu „právní úkon“, a jasného závěru, že rozhodnutí jediného společníka lze učinit i na základě plné moci (přesněji zmocnění). Téměř smrtelný úder ale české pamětihodnosti dostaly z úplně jiného, nečekaného směru. Zasadilo jim ho ustanovení § 441 občanského zákoníku. Jeho poslední věta totiž říká, že vyžaduje-li se pro právní jednání zvláštní forma, udělí se v téže formě i plná moc. Znamená to tedy, že má-li mít rozhodnutí jediného společníka formu notářského zápisu, musí mít stejnou formu i plná moc? Notáři se dostali do komplikované situace, protože při sepisování notářských zápisů odpovídají za to, aby zmocnění mělo formu požadovanou zákonem.

Zahraniční společníci a akcionáři se zhrozili, že byť už mohou být při rozhodování zastoupeni, nově musí plnou moc udělit před notářem v České republice. Právníci tak opět musí hledat vhodné řešení. A zdá se, že ho nalezli. Podle nedávného stanoviska Komise pro aplikaci nové civilní legislativy, složené ze soudců, akademiků a dalších členů právnické veřejnosti, lze výkladem zákona dospět k závěru, že plná moc nemusí mít formu notářského zápisu, nicméně úřední ověření podpisu (případně s vyšším ověřením) se doporučuje. Navíc, Komise upozornila na to, že pro zahraniční společníky a akcionáře platí výjimka, neboť u nich postačí, aby plná moc splňovala náležitosti notářského zápisu dle země, ve které byla sepsána.

Byť se jedná o řešení nepřímé – výkladem, který může mít relevanci jen co do své přesvědčivosti –věřme, že tato rozumná a vítaná argumentace v praxi přinese, i s ohledem na to, že členy Komise jsou významné osobnosti, všem zainteresovaným stranám úlevu a soudy, jakož i notáři, se jí budou řídit.Jsem přesvědčen, že Česká republika nabízí mnoho krásných míst a věcí, které stojí za to vidět, a proto není nutné zahraniční akcionáře či společníky nutit, aby ji navštěvovali hlavně kvůli přijímání rozhodnutí před notáři.