Je to již téměř dva roky, co ve Spojených státech došlo k bankrotu renomované advokátní kanceláře Dewey & LeBoeuf. Že se její jméno bude objevovat v palcových titulcích novin i poté, se mohli v minulém týdnu přesvědčit čtenáři deníku The New York Times v souvislosti se zprávou o obvinění čtyř představitelů této firmy.
Advokátní kancelář Dewey & LeBoeuf vznikla spojením dvou konkurenčních právnických kanceláří v roce 2007, což se původně zdálo být jako ideální způsob, jak spojit talenty dvou špičkových právních firem. Touto fúzí byl vytvořen gigant, čítající téměř půl druhého tisíce zaměstnanců a mající skoro třicet poboček po celém světě. Ani to však nezabránilo bankrotu kanceláře v roce 2012; komentátoři se shodují v tom, že firmě zlomily vaz příliš vysoké platy hvězdných advokátů, které kancelář přetahovala od konkurence díky garantovaným příjmům založeným na optimistických výhledech do budoucna (kterážto očekávání se následně v mnoha případech nenaplnila). Krach kanceláře samozřejmě vzbudil „za mořem“ velké překvapení. Pomyslnou třešničkou na dortu jsou pak nepochybně události posledních dnů.
Newyorský prokurátor totiž ve čtvrtek obvinil čtyři bývalé nejvyšší představitele kanceláře z toho, že manipulovali s účetními knihami, a snažili se tak zakrýt skutečnou finanční situaci firmy před věřiteli, investory, auditory a dokonce i partnery kanceláře. Prokurátor tvrdí, že tyto machinace byly plánované a začaly nedlouho po spojení obou kanceláří. Kvůli tomu, aby firma splnila podmínky pro možné získání půjček či bankovních úvěrů, vymyslela plán pro „překrucování“ účetních záznamů. Za tím mělo stát i najímání pokud možno co nejneschopnějších auditorů.
Co je na uvedeném případu poměrně úsměvné, jsou důkazy, na kterých je obvinění údajně založeno. Těmi jsou totiž elektronické zprávy, které si mezi sebou obvinění bezstarostně posílali, a ve kterých se otevřeně baví o falešných příjmech, účetních tricích, či o neschopnosti jejich auditora. Jinak řečeno může se stát, že k usvědčení nejlepších amerických právníků z nezákonného jednání dopomohou i emailové zprávy, ve kterých bezstarostně diskutují, jak někoho „ošulit“. Ač agenti Federálního úřadu pro vyšetřování (FBI) jistě zažili při své práci dost, i oni vyjadřují nad takovým jednáním určité překvapení. Případ může dostat dalšího rozměru i tím, že proti vedení firmy budou pravděpodobně svědčit i někteří její bývalí zaměstnanci. Obvinění se prozatím prostřednictvím svých právních zástupců vyjádřili tak, že nespáchali nic špatného a pouze se snažili, aby jejich firma měla úspěch.
Z uvedeného je zřejmé, že ani právnické kanceláře a jejich advokáti nejsou nepostižitelní a nejsou vyňati z trestní odpovědnosti. To u nich platí o to více, že kromě obyčejné lidské slušnosti či morálky jsou vázání i slibem, že budou ctít právo a etiku povolání advokáta a chránit lidská práva. V souvislosti s u nás ještě dosud novým zákonem o trestní odpovědnosti právnických osob dlužno doplnit, že za obdobná jednání, tedy za zkreslování údajů o stavu hospodaření, úvěrové a jiné podvody členů vedení, lze firmu postihnout i podle našich právních předpisů. Jednání členů statutárních či řídících orgánů nebo těch co vykonávají rozhodující vliv na řízení firmy, se totiž automaticky přičítá právnické osobě a je možné jí za takové jednání těchto osob postihnout.
Ve snaze ctít zásadu presumpce neviny je však nutné vyčkat, zda se uvedené obvinění prokurátora skutečně ukáže jako opodstatněné a zda budou bývalí nejvyšší představitelé této kanceláře skutečně za jejich jednání odsouzeni.