Při provádění exekuce musí exekutor vždy zajistit majetek v rozsahu postačujícím k uspokojení nejen vymáhané pohledávky oprávněného s veškerým příslušenstvím, ale též nákladů oprávněného a exekutora v exekučním řízení. Současně však exekutor musí respektovat zásadu přiměřenosti rozsahu prováděné exekuce, o které pojednává tento článek.
V exekučním řízení platí (na rozdíl od soudního výkonu rozhodnutí), že pokud jeden z možných způsobů provedení exekuce nepostačuje k uspokojení vymáhaného plnění, exekuci je možné provést více způsoby, např. přikázáním pohledávky z účtu, srážkami ze mzdy a prodejem movitých věcí. Způsob provedení exekuce určuje exekutor exekučními příkazy. Vzhledem k tomu, že v době rozhodování o způsobu provedení exekuce není známa konečná výše úroků vymáhané pohledávky ani náklady věřitele a exekutora v exekučním řízení, výše vymáhaného plnění může být exekutorem pouze předpokládána.
Nejvyšší soud ČR se ve svém nedávném rozhodnutí zabýval případem, kdy exekutor vymáhal známé a předpokládané pohledávky vůči dlužníkovi (jeden z manželů) ve výši několika tisíc Kč, a to tak že, nejprve vydal exekuční příkaz k prodeji nemovitých věcí ve společném jmění manželů (šlo o rodinný dům s přilehlými pozemky v hodnotě cca 1 milion Kč) a teprve následně vydal exekuční příkaz ke srážkám ze mzdy dlužníka-manžela, přičemž nemovitý majetek prodal v dražbě přesto, že jej dlužník před jejím konáním informoval o uhrazení vymáhané pohledávky.
Zcela evidentně daný exekutor zapomněl, že jednou ze základních zásad exekučního řízení je zásada přiměřenosti rozsahu prováděné exekuce, dle které musí exekutor zvolit takový způsob exekuce, který není vzhledem k okolnostem případu zřejmě nevhodný.
Za nezákonný způsob provádění exekuce, který je v rozporu s výše uvedenou zásadou, označil Nejvyšší soud ČR jím posuzovaný způsob provedení exekuce, kdy exekutor:
1) provedl exekuci prodejem nemovitého majetku, jehož hodnota mnohonásobně převyšovala hodnotu vymáhaného plnění;
2) neprovedl exekuci přednostně tzv. prioritními způsoby exekuce, tj. přikázáním pohledávky, srážkami ze mzdy a z jiných příjmů, nebo zřízením exekutorského zástavního práva na nemovitostech; a
3) přistoupil k prodeji nemovitého majetku v dražbě v situaci, kdy dlužník den před jejím konáním zaslal na účet exekutora částku rovnající se výši vymáhané pohledávky a před jejím zahájením o tom řádně informoval exekutora.