Digitální trh v EU se potýká s 28 různými regulacemi a opatrnými on-line zákazníky. Jen asi 15 % Evropanů tvrdí, že při nákupech on-line překročí hranice svého státu. Pouze 4 % internetového provozu pocházejícího z jedné země EU využívá on-line služeb z jiné země EU, ale až 54 % směřuje k americkým poskytovatelům. Evropská komise pod vedením Jean-Clauda Junckera proto považuje oživení jednotného digitálního trhu v Evropě za svoji prioritu, a to v rámci tří široce definovaných pilířů. Ty lze popsat jako (i) harmonizace on-line byznysu v EU, (ii) ochrana práv uživatelů evropského internetu a (iii) podpora technologického rozvoje.

Ochrana osobních údajů

Zásadní součástí strategie EU má být posílení práv evropských uživatelů internetu. V polovině června Rada EU podpořila návrh Komise na přijetí nového nařízení na ochranu osobních údajů, které má do konce roku 2015 nahradit dvacet let starou směrnici. Má především dojít ke skutečné harmonizaci ochrany osobních údajů v EU, posílení práv jednotlivců a posílení tzv. práva být zapomenut.

O právu být zapomenut jsme již na Patrii psali (zde a zde). Před rokem Soudní dvůr EU rozhodl, že Evropané mohou po webových vyhledávačích jako Google požadovat, aby ve výsledcích vyhledávání pomocí osobního jména neodkazovaly na některé citlivé údaje. Pokud tedy například do Googlu zadá jistý Jan Novák své jméno a mezi výsledky vyhledávání se objeví odkaz na patnáct let starou informaci, že se stal obětí trestného činu, může požadovat, aby na tuto informaci Google neodkazoval.

Nově by právo být zapomenut mělo být více posíleno, a to nejen v oblasti výsledků vyhledávání na webu, ale ohledně všech osobních údajů. Budou-li uživatelé chtít, aby se jejich osobní údaje už nezpracovávaly, jejich správce bude v zásadě muset tyto údaje vymazat. Uživatelé by také měli být lépe informováni o tom, zda se jejich údaje nestaly předmětem hackerského útoku a mělo by být snadnější údaje převádět mezi různými poskytovateli služeb.

Mimoevropští poskytovatelé služeb na internetu budou svázáni přísnějšími pravidly a vnitrostátní úřady na ochranu osobních údajů získají větší pravomoci, včetně možnosti uložit vysoké pokuty v řádech procent celkového ročního obratu provinilé společnosti. Měl by také platit princip, že se uživatelé budou obracet pouze na svůj vnitrostátní úřad pro ochranu osobních údajů, a to ve svém jazyce, a dokonce i v případě, že se jejich osobní údaje zpracovávají v jiné evropské zemi.

Bourání hranic

Kromě vysoce ambiciózních cílů jako reforma práva duševního vlastnictví nebo sjednocování daní si EU klade i další široké cíle, které ale zatím nejsou příliš jasné. Již dnes je nicméně evidentní snaha Evropské komise omezit vliv velkých technologických společností z USA v Evropě.

Komisař Oettinger zodpovědný za digitální trh se nedávno překvapivě přiznal, že se EU snaží skrze zvýšenou regulaci amerických gigantů pomoci jejich evropským konkurentům. Například soutěžněprávní kontrola poskytovatelů on-line služeb je ostatně jedním ze základních cílů EU v této oblasti a kupříkladu společnost Google již ví, že se nejedná o prázdné hrozby.

Základním principem v plánech Evropské komise pro jednotný digitální trh je “bourání hranic”, tedy pravidlo “jeden kontinent = jednotná právní úprava”. Není to přitom jen prázdné heslo. Vždyť podstatou tzv. start-upů, a to nejen na internetu, je schopnost přijít s nápadem, který je nejen originální, ale také jednoduše, rychle a ve velkém množství použitelný i jinde (“scaling”). Zářným příkladem jsou třeba americké projekty Uber nebo Airbnb. To však v Evropě s 28 národními právními řády není úplně jednoduché a Evropa tak nikoliv překvapivě žádný globálně úspěšný internetový start-up doposud nevyprodukovala. Snad s výjimkou švédské hudební služby Spotify, což je ale poněkud málo.