Občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 přinesl praxi mnoho nových instrumentů a ty tradiční učinil lépe využitelnými. To je i případ zástavního práva. Jednou z několika novinek v této oblasti je i možnost zástavního věřitele si se zástavním dlužníkem, resp. zástavcem sjednat, že v případě prodlení se splacením zajištěného dluhu zástavní věřitel může zástavu prodat jiným způsobem než ve veřejné dražbě či dokonce, že si ji za určitým způsobem stanovenou cenu ponechá. Je tak zjevné, že nová úprava dává zástavnímu věřiteli více možností, což je pro trh financování jistě dobrá zpráva.
Je však nutno podotknout, že taková dohoda a i následná realizace zástavního práva podle ní podléhá přece jen několika zákonným omezením, která mají za cíl dlužníka chránit. Předně před splatností dluhu nelze sjednat, že je věřitel oprávněn zástavu prodat libovolným způsobem či si ji ponechat za libovolnou cenu či za cenu předem pevně určenou. Je tedy nutné pečlivě zformulovat podmínky možného přímého prodeje zástavy zástavním věřitelem či způsob, jakým se určí cena, například nezávislým odborníkem, má-li mít zástavní věřitel možnost si zástavu při nesplacení dluhu ponechat.
Bude-li však zástavní věřitel postupovat v rámci stanovených zákonných mantinelů, může se ocitnout v příznivé situaci, kdy po splatnosti dluhu sám bude moci učinit kroky k uspokojení se ze zástavy, ať již přímým prodejem zástavy zájemci, či ponecháním si zástavy. Dlužník má ze zákona povinnost poskytnout mu potřebnou součinnost. Nelze však vyloučit - a není to ani neobvyklé - že po splatnosti dluhu dlužník s věřitelem spolupracovat nechce, popřípadě je připraven výkon zástavního práva dokonce blokovat či komplikovat.
To bude problém především tam, kde k převodu zástavy za účelem uspokojení zástavního věřitele bude třeba ještě určitého jednání, ke kterému je zásadně oprávněn dlužník. Zmiňovaná situace může nastat právě tehdy, pokud jsou předmětem zástavního práva akcie, které bývají poměrně častým předmětem zajištění dluhu, ať již z bankovního či privátního financování. K jejich převodu, i když jsou zastaveny, je totiž vyžadován převodní rubopis. Pokud by převodní rubopis mohl na zastavených akciích vyznačit pouze a jedině dlužník, byla by pozice zástavního věřitele, který se chce ze zástavy uspokojit, značně zkomplikována. Může tedy převodní rubopis na zastavených akciích vyznačit sám? A bude jej činit za sebe, nebo za dlužníka?
Zákon na tuto otázku odpověď nedává. Judikatura k předešlé právní úpravě není dobře použitelná, jelikož uspokojení ze zástavy přímým prodejem či ponecháním si zástavy nebylo vůbec připuštěno. Máme však při formulaci našeho názoru na paměti účel zástavního práva samotný, tedy že po splatnosti dluhu zástavní věřitel musí mít reálnou, nikoli pouze teoretickou možnost se ze zástavy uspokojit, a i obecný text zákona k výkonu zástavního práva, svědčí závěru, že zástavní věřitel může na zastavených akciích převodní rubopis vyznačit sám.
Autorkou článku je Jana Guričová, koncipientka Kocián Šolc Balaštík.