Hledat v komentářích
Výběr pro investory

Článek je zařazen v rubrikách:Zákony|Firmy
Technické normy v oblasti veřejného osvětlení jako součást právního řádu ČR

Technické normy v oblasti veřejného osvětlení jako součást právního řádu ČR

16.04.2018
České technické normy, označované také zkratkou ČSN, mají v právním řádu České republiky poněkud svébytné postavení. Jedná se o zvláštní druh pravidel, upravujících velice specifické požadavky, které obsahují technický popis parametrů výrobků, konstrukcí, materiálů i složitějších celků tvořených z jednotlivých částí. Technické normy obsahují informace o obecně uznávaných technických řešeních, základní zákonné požadavky konstrukční, materiálové, protipožární a hygienické bezpečnosti či ochrany zdraví a životního prostřední. Rozsahem úpravy pokrývají technické normy téměř všechny oblasti lidské činnosti [1].

Existence technických norem a odkazy na ně v právních předpisech jsou nezbytné pro to, aby jednotlivé právní předpisy České republiky nebyly neúčelně zatěžovány množstvím detailních právních požadavků. Z čistě praktických důvodů totiž nemůže právní předpis zabíhat do podrobností (způsobů výpočtů různých hodnot apod.) uvedených na mnoha stránkách technických norem. Právní předpis stanoví toliko základní podmínky s tím, že na příslušné technické normy odkazuje, čímž informuje osoby způsobilé například k navrhování staveb a řešení technických podmínek požární ochrany staveb (autorizovaný inženýr a autorizovaný technik), kde naleznou podrobné řešení dané problematiky [2].

Cílem technických norem je v podstatě konkretizace jednotlivých, zpravidla podstatně obecnějších požadavků a cílů obsažených v právních předpisech, jejichž primárním účelem je ochrana veřejného zájmu, potažmo tedy života, zdraví a majetku jednotlivců, bezpečnost práce a technických zařízení, požární ochrana a ochrana životního prostředí. Tyto požadavky často vyplývají z mezinárodních dohod, kterými je Česká republika vázána, přičemž velká řada z nich v poslední době pochází z Evropské unie.

V českém právním řádu upravuje technické normy zákon č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, který v ustanovení § 4 definuje českou technickou normu jako dokument schválený pověřenou právnickou osobou (§ 5) pro opakované nebo stálé použití, vytvořený podle tohoto zákona a označený písmenným označením ČSN, jehož vydání bylo oznámeno ve Věstníku Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (…). Česká technická norma není obecně závazná. Česká technická norma poskytuje pro obecné a opakované používání pravidla, směrnice nebo charakteristiky činností nebo jejich výsledků zaměřené na dosažení optimálního stupně uspořádání ve vymezených souvislostech [3].

Technické normy tedy nejsou obecně závazné, jak ostatně konstatoval také Ústavní soud České republiky, když je označil za kvalifikovaná doporučení (nikoliv příkazy), jejichž používání je nezávazné a toliko dobrovolné [4].

Dodržování technických norem je však v řadě případů rozhodující podmínkou pro uplatnění na trhu. Na otázku, proč se normy používají, i když nejsou právně závazné, by se dalo odpovědět tím, že jejich používání je výhodné, protože usnadňuje výrobu a výměnu zboží, dorozumívání se mezi výrobci a odběrateli, vytvářejí důvěru mezi výrobcem a spotřebitelem, přispívají ke snižování výrobních nákladů, odstraňují překážky na trhu atd. To jsou také hlavní důvody pro vznik technických norem na podnikové, národní i mezinárodní úrovni [5].

Ačkoli tedy nelze těmto pravidlům technické povahy přisuzovat závaznost obecnou, je nutno říci, že některé právní předpisy jejich dodržování výslovně vyžadují. V takových případech pak právní předpis, stanovující, že ve vztazích jím upravených je nutno dodržovat české technické normy, zakládá povinnost adresáta tohoto právního předpisu aplikovat příslušné technické normy a postupovat podle pravidel v nich obsažených.

Můžeme tedy říci, že z principielní obecné nezávaznosti technických norem existují určité výjimky, a to odkazuje-li právní předpis výslovně na některou z technických norem, čímž činí tuto normu závaznou pro daný případ.

K druhu odkazu na technickou normu

Zákonný odkaz na technické normy obsažený v příslušném právním předpisu může mít dvě formy, kdy dělícím kritériem mezi nimi je síla daného odkazu. Takový odkaz tedy může být buď (1) výlučný (povinný) nebo (2) oznamovací (indikativní).

Výlučný odkaz na technickou normu vyžaduje po adresátovi právního předpisu, aby se odkazovanou technickou normou řídil bezezbytku, přičemž postup podle technické normy vnímá jako jediný způsob splnění příslušného ustanovení daného právního předpisu. Technická norma tak doplňuje nekompletní právní požadavek, a stává se tak vlastně součástí právního předpisu. Tím vzniká povinnost řídit se ustanoveními příslušné normy pro ty subjekty, kterých se daný právní předpis týká. I když ani v tomto případě většinou nejde o obecnou závaznost, je možno říci, že ve vztahu k plnění požadavků příslušného předpisu se odkazovaná norma nebo její část stává závaznou. Příkladem výlučného odkazu může být ustanovení nařízení č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci, dle něhož: Nejde-li při hodnocení dlouhodobě a krátkodobě přípustné zátěže teplem vycházet z tabulek 1a až 2c z důvodu jiných zadávacích parametrů, kterými jsou jiná rychlost proudění vzduchu, jiný tepelný odpor oděvu nebo je-li vlhkost vzduchu vyšší než 70 %, stanoví se dlouhodobě a krátkodobě přípustné doby práce pomocí výpočtu tepelné bilance podle české technické normy o ergonomii tepelného prostředí [6].

V případě indikativního odkazu je shoda s normou pouze jedním z možných způsobů splnění požadavků právního předpisu. Obecný požadavek právního předpisu však může být splněn jiným způsobem. Forma indikativního odkazu je uplatněna kupříkladu v ust. § 4a zákona č. 22/1997 Sb., který stanoví, že: Pro specifikaci technických požadavků na výrobky, vyplývajících z nařízení vlády nebo jiného příslušného technického předpisu, může Úřad pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (…) po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky (…) [7].

Veřejná přístupnost a podmínky rozšiřování technických norem

Otázkou, zda musí být technická norma veřejně přístupná a pokud ano, za jakých podmínek má mít veřejnost možnost se s jejím zněním seznámit, se zabýval v jednom ze svých rozhodnutí Nejvyšší správní soud [8]. V jeho rámci pak dospěl k dílčímu závěru, že technická norma je informací, jak jí definuje zákon o svobodném přístupu k informacím [9]. Nelze přitom také odhlédnout od role Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví, kterou zastává při tvorbě a vydávání technických norem a jejich rozšiřování či rozmnožování. Technické normy lze z tohoto pohledu považovat za produkt veřejné správy, se kterým souvisí ústavně stanovená povinnost přiměřeným způsobem poskytovat informace o své činnosti a zároveň svoboda osob tyto informace vyhledávat.

Je-li tedy technická norma informací ve smyslu zákona o svobodném přístupu k informacím, nabízí se otázka, zda její poskytnutí ve formě rozmnožení či rozšíření má podléhat výhradně úpravě zákona o svobodném přístupu k informacím a tedy být bezplatné [10], nebo zda by mělo být postupováno dle zákona o technických požadavcích na výrobky, který stanoví, že: České technické normy nebo jejich části vydané na jakémkoliv nosiči smějí být, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak, rozmnožovány a rozšiřovány jen se souhlasem pověřené právnické osoby nebo za podmínek stanovených v odstavci 6 se souhlasem Úřadu. Touto podmínkou pak je oprávnění Úřadu: vybírat za odborné činnosti související se zabezpečením vydávání a řádné distribuce českých technických norem úplatu [11].

Technické normy tedy obecně mohou být rozšiřovány a rozmnožovány pouze za úplatu, pokud ovšem zvláštní zákon nestanoví jinak. V souladu s judikaturou Ústavního soudu navíc není porušením zásady veřejné a bezplatné dostupnosti českých technických norem, je-li přístup k technickým normám zajištěn u státních institucí [12].

Výjimku z tohoto pravidla ovšem představovalo ustanovení stavebního zákona z roku 2006, dle něhož: Pokud tento zákon nebo jiný právní předpis vydaný k jeho provedení stanoví povinnost postupovat podle technické normy (ČSN, ČSN EN), musí být tato technická norma bezplatně veřejně přístupná [13]. Dle názoru Nejvyššího správního soudu jde přesně o situaci, kdy zvláštní zákon stanoví jiné podmínky rozmnožování a rozšiřování technických norem, jak § 5 odst. 8 zákona o technických požadavcích na výrobky předvídá [14]. Tyto zvláštní podmínky pak nemohou být jasnější – technické normy, podle kterých vzniká povinnost postupovat v souladu se stavebním zákonem z roku 2006 nebo jiným právním předpisem, který ho provádí, musí (musely, jak je vysvětleno níže) být bezplatně a veřejně přístupné.

Lze tedy uzavřít, že ačkoli je technická norma informací a vztahují se na ní pravidla o svobodném přístupu k informacím, může být rozšiřována a rozmnožována pouze za úplatu, nestanoví-li jinak zvláštní zákon. Stavební zákon z roku 2006 takovouto jinou úpravu předpokládal a proto technické normy jím odkazované, musely být veřejně přístupné bezplatně. Tato situace se nicméně změnila po 14. dubnu 2016, kdy bylo ustanovení § 196 odst. 2 stavebního zákona z roku 2006 zrušeno a nadále prozatím neexistuje jiná obdobná výjimka z pravidla úplatného rozmnožování a rozšiřování technických norem [15].

Jazyk technických norem

V oblasti veřejného osvětlení lze zmínit zejména technické normy ČSN CEN/TR 13201-1 (z října 2016) a ČSN 13201-2 až 4 (z července 2016), přičemž všechny jsou, vyjma úvodní strany označující technickou normu, psány v anglickém jazyce, neboť se jedná o normy tzv. přejaté [16].

Tyto normy obsahují návod pro výběr tříd osvětlení na základě posouzení geometrického uspořádání, využití prostoru, vlivu okolí a dalších parametrů, např. na základě intenzity provozu, náročnosti navigace, složitosti zorného pole, rizika kriminality, převažujícího počasí apod. Dané normy dále zahrnují návod k charakterizování oblasti, v níž jsou požadavky na osvětlení pro vybranou třídu osvětlení uplatňovány, a také všeobecná doporučení, např. pro stanovení požadavků na podání barev, zrakové vedení, osvětlení sousedících oblastí nebo pro použití alternativních a doplňkových tříd osvětlení. Tyto normy určují na základě fotometrických požadavků třídy osvětlení pro pozemní komunikace s ohledem na zrakové potřeby uživatelů komunikace a zohledňují vlivy tohoto osvětlení na životní prostředí [17].

Jak jsme již zmínili výše, uvedené technické normy pro oblast veřejného osvětlení jsou dostupné pouze v anglickém znění, neboť jak napovídá již jejich označení, jedná se o normy přejaté z norem evropských. Technické normy přejaté do soustavy českých technických norem obecně tvoří přibližně 90 % z celkové roční produkce technických norem. K jejich převzetí pak může dojít buď (1) překladem, (2) převzetím originálu, nebo (3) schválením k přímému používání [18]. V případě technických norem veřejného osvětlení se tedy jedná o převzetí originálu evropských technických norem z oblasti veřejného osvětlení, jež jsou doplněny o národní titulní stranu, za níž následuje originální anglický text normy samotné. Anglické znění normy však ničeho nemění na jejím charakteru, resp. závaznosti. Platí tedy výše uvedené, a sice že technická norma je závazná odkáže-li zvláštní právní předpis, nicméně nelze jí přisuzovat závaznost obecnou.

Takovým zvláštním právním předpisem v oblasti veřejného osvětlení je třeba nařízení vlády č. 361/2007 Sb., které v § 45a upravujícím standard pro osvětlení venkovních pracovišť stanoví, že: Umělé osvětlení venkovních pracovišť a spojovacích cest musí odpovídat náročnosti vykonávané práce na zrakovou činnost a ochranu zdraví v souladu s normovými hodnotami a požadavky české technické normy na osvětlení venkovních pracovních prostor [19]. Jako další právní předpis odkazující na technickou normu v oblasti veřejného osvětlení lze pak zmínit např. vyhlášku ministerstva dopravy a spojů č. 104/1997 Sb., dle jejíhož § 25: Dálnice a silnice se vždy osvětlují v zastavěném území obcí. Mimo toto území se osvětlují jen zvlášť určené úseky, jako např. na hraničních přechodech, v tunelech a na jejich přilehlých úsecích, výjimečně na křižovatkách, za podmínek obsažených v závazných ČSN 73 6102 a ČSN 73 7507. Osvětlení lze zřídit i v oblastech, kde to zdůvodňuje intenzita dopravy, případně četnost chodců a cyklistů. Podrobnosti obsahují doporučené české technické normy uvedené v příloze č. 1 pod č. 33, 34, 35, 49 a 51 [20].

Na uvedených příkladech je velmi názorně vidět účel technických norem, tedy působit na ochranu veřejného zájmu a bezpečnosti. Právě tehdy, kdy zvláštní právní předpis odkazuje na příslušnou technickou normu za účelem ochrany veřejného zájmu, resp. bezpečnosti, stává se do té doby nezávazná technická norma v dané situaci závaznou a adresát právního předpisu je povinen dodržovat v ní uvedené postupy a doporučení.

Obecně doporučující povaha technických norem by však neměla mít za důsledek jejich běžné opomíjení. Konkrétně v oblasti veřejného osvětlení má totiž dodržování doporučených postupů značný dopad na život osob v obcích. Kvalita veřejného osvětlení má vliv na sjízdnost, potažmo schůdnost komunikace a případné související nároky např. na náhradu škody [21]. Dle našeho názoru tak lze obecně říci, že, ačkoli to právní předpisy ne vždy výslovně vyžadují, budou-li obce při budování a správě veřejného osvětlení postupovat v souladu s doporučujícími technickými normami, mohou takovým postupem toliko předejít potenciálně nepříjemným situacím, kdy veřejné osvětlení nacházející se ve stavu rozporném s technickou normou, bude příčinou ať už zbytečných průtahů správních řízení, nebo odpovědnosti obce za škodu z titulu porušení zákonné (třebaže i prevenční) povinnosti.

Proto doporučujeme věnovat pozornost už kontraktačnímu procesu při sjednávání smlouvy o zhotovení veřejného osvětlení. Jednou z nejdůležitějších součástí takové smlouvy je vymezení (specifikace) samotného díla. V tomto smyslu je nezbytný zejména podrobný popis veškerých technických parametrů zhotovovaného veřejného osvětlení (tj. zejména specifikace celé liniové stavby, stožárů, jištění, kabelů, světelných technických parametrů svítidel jako je například křivka svítivosti, světelný tok a náhradní teplota chromatičnosti, index podání barev nebo střední doba života světelných zdrojů, apod.). Nestačí přitom, že detailní popis díla byl obsahem zadávací dokumentace v rámci výběrového řízení, neboť vymezení díla musí obsahovat samotná smlouva, tj. buď přímo, nebo odkazem na její příslušnou přílohu. Dále odkázat na příslušné technické normy a vyžadovat soulad s nimi i mimo průjezdné úseky silnic a dálnic v zastavěném území obce, kde jsou normy závazné bez dalšího. Je vhodné ve smlouvě stanovit technické parametry VO, které musí dílo splňovat při předvedení způsobilosti a vyzkoušení funkčnosti, který mi jsou např. osvětlenost, jas nebo rovnoměrnost osvětlení na silnici, apod.)

Závěr

Závěrem lze shrnout, že technické normy jsou soubory konkretizovaných pravidel, které nejsou obecně závazné. Odkazuje-li na technickou normu zvláštní právní předpis, ať už zákonný či podzákonný, stává se tato v daném právním vztahu právně závazná a adresát právního předpisu má povinnost se jí řídit. Totéž pak platí pro výseč technických norem v oblasti veřejného osvětlení. Řádné fungování a provoz veřejného osvětlení má zásadní vliv na kvalitu života osob v obcích a městech, pročež se jeví jako velmi žádoucí, aby technické normy právě v této oblasti lidské činnosti byly dodržovány, nehledě na to, zda to výslovně vyžaduje zvláštní právní předpis, či nikoli.

Citace a komentáře

[1]  Viz nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 40/08, ze dne 26. 5. 2009, v němž Ústavní soud řešil namítaný rozpor vyhlášky č. 23/2008 Sb., případně jejích částí s ústavním pořádkem České republiky, resp. se zákonem. Takový rozpor Ústavní soud nicméně neshledal a proto návrh zamítl a vyhlášku ponechal v platnosti.

[2]  Viz tamtéž.

[3]  Viz ustanovení § 4 odst. 1 a 4 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Subsidiární působnost v této oblasti však náleží Úřadu pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví. Ten může také po dohodě s ministerstvy a jinými ústředními správními úřady, jejichž působnosti se příslušná oblast týká, určit české technické normy, další technické normy nebo technické dokumenty mezinárodních, popřípadě zahraničních organizací, nebo jiné technické dokumenty, obsahující podrobnější technické požadavky.

[4]  Viz nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 40/08, ze dne 26. 5. 2009.

[5]  Viz tamtéž.

[6]  Viz ustanovení § 4 odst. 4 nařízení č. 361/2007 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví při práci.

[7]  Viz ustanovení § 4a zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

[8]  Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 162/2014 ze dne 28. 5. 2015.

[9]  Viz ustanovení § 3 odst. 3 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím ve znění pozdějších předpisů.

[10]  S výjimkou hrazení nákladů spojených s pořízením kopií, opatřením technických nosičů dat apod. (viz ust. § 17 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb.

[11]  Viz ustanovení § 5 odst. 6 a 8 zákona č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů ve znění pozdějších předpisů.

[12]  Viz nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS 40/08, ze dne 26. 5. 2009.

[13]  Viz ustanovení § 196 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) ve znění účinném k 14. 4. 2016.

[14]  Viz rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 As 162/2014 ze dne 28. 5. 2015. Soudce zpravodaj Filip Dienstbier k tomu dále uvedl, že: Je věcí Úřadu, jak tento svůj závazek splní, například zda příslušné technické normy zveřejní na webových stránkách, jak to ostatně v případě jedné z norem učinilo Ministerstvo pro místní rozvoj, nebo jestli zvolí jiné vhodné řešení.

[15]  Ustanovení § 196 odst. 2 zákona č. 22/1997 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon) bylo zrušeno zákonem č. 91/2016 Sb. s účinností od 15. 4. 2016.

[16]  Všechny tyto normy nahradily předchozí normy stejného označení, které byly zrušeny.

[17]  Viz anotace technických norem dostupné na < http://www.unmz.cz/urad/unmz>.

[18]  Viz obecný popis technických norem dostupný na < http://www.unmz.cz/urad/co-je-to-technicka-norma->.

[19]  Ustanovení přitom odkazuje právě na technické normy ČSN EN 13201-1 až 4, dnes, po jejich novelizaci tedy ČSN CEN/TR 13201-1 (z října 2016) a ČSN 13201-2 až 4 (z července 2016).

[20]  Příloha č. 1 vyhlášky uvádí seznam odkazovaných technických norem, mezi nimiž odkazuje na normy ČSN 36 0400 Veřejné osvětlení, ČSN 36 0410 Osvětlení místních komunikací a ČSN 36 0411 Osvětlení silnic a dálnic. Všechny tyto technické normy však již byly zrušeny a nahrazený právě výše uvedenými normami ČSN CEN/TR 13201-1 (z října 2016) a ČSN 13201-2 až 4 (z července 2016).

[21]  Dle ustanovení § 26 odst. 1 a 2 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích: Dálnice, silnice a místní komunikace jsou sjízdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb silničních a jiných vozidel přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto pozemních komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům. V zastavěném území obce jsou místní komunikace a průjezdní úsek silnice schůdné, jestliže umožňují bezpečný pohyb chodců, kterým je pohyb přizpůsobený stavebnímu stavu a dopravně technickému stavu těchto komunikací a povětrnostním situacím a jejich důsledkům.


Kocián Šokc Bala	štík
Stránka Právo je společným projektem Patria.cz a advokátní kanceláře Kocián Šolc Balaštík, která poskytuje a zpracovává veškeré informace na stránce umístěné; za tyto informace nenese Patria.cz odpovědnost.
Zdroje