Penzijní reforma – ČR na startu první etapy … většina Evropy dávno na trati

Penzijní systém – mantra českých ekonomů již celé desetiletí. A přeci se dnes v médiích objevil titulek, že ministerstvo práce a sociálních věcí dokončuje 1. etapu důchodové reformy. Tristní výsledek ale lepší pozdě nežli později.

O co by mělo jít v první etapě? V podstatě jde pouze o parametrické reformy současného průběžně financovaného systému. Zde máme tři základní možnosti: zvyšovat sazbu důchodového pojištění, snižovat náhradový poměr (relaci průměrného starobního důchodu a průměrné mzdy) a regulovat míru závislosti (poměr mezi pracovní silou a počtem penzistů). Navrhované změny hýbou posledním ze zmíněných parametrů. Jde o prodlužování věku odchodu do důchodu, zvýšení minimální délky důchodového pojištění z 25 na 35 let a zrušení zápočtu doby studia do délky důchodového pojištění.

Do penze by se mělo podle návrhu ministerstva práce a sociálních věcí odcházet nikoli v 63 letech, hodnota k níž směřuje důchodový systém dnes, ale v 65 letech. Ve vyspělých zemích je hranice 65 let v podstatě standardní záležitostí. Výjimkou je Francie s 60 lety a severská trojice Norsko, Dánsko a Island, kde se do penze odchází až v 67 letech. Ve střední a východní Evropě postupně dochází ke zvyšování věkové hranice starobního důchodu a na již dnes je na 65 letech například v Polsku, Rumunsku či Albánii.

Pokud bychom chtěli stabilizovat důchodový systém pouze změnou věkového hranice, ukazují naše výpočty, že bychom ji museli zvýšit na 72 let v roce 2050, 74 let v roce 2075 a dále na 77 let v roce 2100. Otázkou je zdravotní stav, výkonnost pracovních sil v takto pokročilém věku a především, zda neexistuje jiné, příznivější řešení.

Následovat by měly druhá a třetí etapa. Jejich součástí by mělo být vytvoření rezervního fondu, do nějž by měly směřovat privatizační výnosy. Implicitní dluh penzijního systému se počítá v řádu desítek bilionů korun. Ve srovnání s nimi je pár desítek či stovek miliard korun kapkou v moři. Jejich význam ovšem nespočívá v dočasném oddálení krize, ale v poskytnutí prostoru k provedení systémové penzijní reformy.

Údajně i s tou se v ČR počítá. Většího významu by se měly dočkat úspory na penzi. Rozsah a způsob přechodu od průběžného financování více ke kombinovanému systému ještě není znám. Ani se neví, zda bude vytvořen tzv. druhý pilíř, tj. povinné úspory v penzijních fondech.

Dnes oznámené změny penzijního systému nelze nazývat reformou v pravém slova smyslu. K tomu by bylo zapotřebí mnohem více. Otálení s přípravou důchodového systému na stárnutí populace v České republice je naprosto nepochopitelné. Penzijní reformu spočívající v multipilířovém přístupu již spustily Slovensko, Maďarsko, Polsko, Bulharsko, Rumunsko, Chorvatsko, trojlístek pobaltských zemí ale například i Makedonie, Ukrajina, či Kosovo. V tomto ohledu patří ČR mezi rozvojové země … ale se stárnoucí populací typickou pro nejvyspělejší země.