Absurdita volání po nákupu domácích výrobků je dobře viditelná zejména u velmi otevřených ekonomik – pro příklad můžeme zůstat doma. Pokušení je však příliš velké - dalším v řadě je Čína, kde tamní vláda začala šířit heslo: „Kupujte čínské výrobky“ (více podrobností ZDE). Podle Le Monde je to zneklidňující a zároveň pokrytecký postoj. Prezident Hu Jintao se sice připojil k vůdcům Brazílie, Ruska a Indie, aby volal po vyhlazení protekcionismu, avšak někteří čínští ministři jasně naznačili, že veřejné výdaje ve výši 586 miliard dolarů (420 miliard euro) určené na ekonomické oživení měly pomoci především čínským dodavatelům.
Jak zdůrazňuje Le Monde, s touto dvojí mluvou Čína dost riskuje. Jako exportní země, které se krize silně dotkla, by se měla podobným provokacím spíše vyhnout. Když se v roce 1998 uskutečnil poslední velký plán Číny na oživení ekonomiky, vzrostl během následujících dvou let dovoz z 18 % na 36 %. Tentokrát se více než třetina projektů veřejných investic týká železničních tratí, silnic, letišť a elektrických sítí, což jsou odvětví silně závisející na technologii a zahraničním materiálu. Zahraniční podniky již ale byly vyřazeny z veřejných soutěží, kde je ve hře několik miliard dolarů jako např. v případě instalace větrných elektráren nebo vysokorychlostních železničních tratí. Čína by však s radikálním protekcionismem mnoho ztratila. Le Monde v souvislosti s tím připomíná ochranářské opatření, které bylo ve Spojených státech přijato v roce 1930 (tzv. Smoot-Hawley Act). Stanovilo zvýšení daní na dovoz kvůli ochraně národních odvětví a podpoře zaměstnanosti. V krátkém období bylo cíle dosaženo, jenže když ostatní země začaly přijímat protiopatření, americká nezaměstnanost se více než zdvojnásobila. Čínu, která se v mnoha ohledech podobá Spojeným státům té doby, by potkalo to samé.
Naštěstí není tak snadné dostat zahraniční podniky ze hry. Růst čínského dovozu závisí na nákupu cizího majetku a zdrojů, které země nedokáže v dostatečné míře sama získat jako např. ropa, železo, měď a hliník. Mimoto není z pozice Pekingu možné dohlížet na všechno – mnohé objednávky se uzavírají lokálně. Ti, kteří znají postup veřejných soutěží naznačují, že neexistuje žádná centralizovaná databáze, která by pro každý případ dovolovala sepsat vybrané dodavatele. Každé město si je vybírá podle svého a metody se liší.
Cílem těchto výzev k preferování domácí výroby je tak zřejmě hlavně uklidnění Číňanů. I tak by se mohlo stát, že by dané výzvy mohly k protekcionismu podnítit ostatní země. Indie a Spojené státy se již připravují podat žaloby proti Číně kvůli nekalé konkurenci v citlivých oblastech jako je ocel a výroba pneumatik. V nejhorším případě by Čína zakusila ničivou odvetu, jakou zažily Spojené státy, aniž by mohla využít výhod, které tato politika přináší.
(Zdroj: Le Monde)