Průmysl v eurozóně podobně jako v Česku roste tempem okolo 1 %. V září zrychlil na 1,2 % (z 1,1 %), ale zaostal za očekáváním trhu (1,9 % meziročně). To je klasický „nemastný neslaný” výsledek. Na jednu stranu vidíme, že po dvou letech útlumu letos po delší době skončí průmysl v Evropě v kladných číslech. Tempo je však z historického pohledu velmi pomalé a budoucnost nejistá.
Meziměsíčně i po sezónním očištění (a zohlednění irské volatility) jsou data velmi rozkolísaná a zatím nepozorujeme žádné výraznější zrychlování růstového momenta (poslední měsíce právě naopak). Data vybraných předstihových indikátorů ukazují sice na pozvolný optimismus směrem do budoucna ? roste počet nových objednávek, index nákupních manažerů (PMI) či index průmyslové důvěry. Na druhou stranu i zde zůstává viset řada otazníků ? například relativně slabé zahraniční objednávky a rozkolísanost některých indikátorů.
Dál navíc předpokládáme, že ke konci roku s určitým zpožděním začne na evropský průmysl negativně dopadat zavedení vyšších amerických cel. To proto, že značná část velkých evropských exportérů podle nás strategicky na americkém trhu produkci dotovala z jiných zdrojů a vyčkávala na kroky konkurence a také trochu na finální podobu cel.
S blížícím se koncem roku může některým exportérům zaměřeným primárně na USA „docházet dech”. Sázíme proto na dočasný útlum průmyslové aktivity na konci roku, který by měl být vystřídán opětovným růstem hnaným kromě jiného vyššími rozpočtovými výdaji Německa a celkově rostoucími evropskými výdaji na obranu.
S tím je konzistentní i náš pohled na český průmysl, kde letos předpokládáme růst okolo 1 % a v příštím roce jen o něco málo lepší mezi 1-2 %. S tím, že samozřejmě mezi jednotlivými sektory zůstanou velké rozdíly a těžko čekat výraznější obrat k lepšímu zejména v energeticky náročných odvětvích.