Jednání bankovní rady bylo zahájeno prezentací šesté situační zprávy vyhodnocující nové informace a aktuální bilanci rizik pro naplňování srpnové makroekonomické prognózy. Mezi hlavní protiinflační rizika patří dosavadní vývoj spotřebitelských cen, které v červenci a srpnu rostly pomaleji, než bylo prognózováno, a také měnový kurz, který v období od publikace prognózy významně posiloval. Naopak vyšší než očekávané ceny ropy na světových trzích a vývoj investic, který byl horší než vývoj ostatních složek hrubého domácího produktu, jsou hodnocena jako proinflační rizika.
V diskuzi, která následovala po prezentaci situační zprávy, v bankovní radě převažoval názor, že výsledná bilance rizik naplnění srpnové prognózy je protiinflační, avšak členové bankovní rady se lišili v názoru na intenzitu rizik. Zatímco podle některých se pro a protiinflační vlivy zhruba vyrovnávají, opakovaně zazněly i názory, že bez uvolnění měnové politiky může s vysokou pravděpodobností dojít k významnému podstřelení inflačního cíle.
Bankovní rada konstatovala, že na peněžním trhu stále přetrvává poměrně vysoká riziková prémie mezi měnověpolitickými a tržními sazbami. Zazněl názor, že její pokles by de facto znamenal dodatečné uvolňování měnových a finančních podmínek. Nicméně naproti tomu bylo uvedeno, že případné snížení rizikové prémie by mohlo být doprovázeno intenzivnějším tlakem na zhodnocování měny, což by stimulační efekt poklesu tržních sazeb eliminovalo.
Panovala shoda v názoru, že zřejmě dochází k postupnému zastavení ekonomického poklesu v hlavních evropských ekonomikách a i u nás a diskutoval se charakter možného oživení. Převládalo přesvědčení, že v následujících letech bude hospodářský růst podstatně pomalejší než v období před finanční a ekonomickou krizí, nicméně by nemělo dojít k zastavení procesu ekonomické konvergence české ekonomiky. Přitom může dojít i ke zpomalení růstu potenciálního produktu, takže nižší hospodářský růst nebude nutně působit protiinflačně a tudíž nebude vyžadovat uvolněnou měnovou politiku. Zazněl však také názor, že existující nadbytek nevyužitých kapacit nebude v důsledku pomalého růstu využit a bude tak inflaci tlumit.
Byla diskutována aktuální situace na trhu práce, kde byl pomalejší než očekávaný pokles mezd v průmyslu a stavebnictví zmiňován jako riziko vyšší inflace v budoucnu. Zaznívalo, že pozorovaný nečekaně rychlý růst nominálních jednotkových mzdových nákladů se může začít přenášet do cen a může tak být předzvěstí vyšší inflace. Byl však také opakovaně vysloven názor, že trh práce nebude zdrojem inflačních tlaků. Důvodem bude rostoucí nezaměstnanost a možnost, že mzdy v soukromém i veřejném sektoru budou klesat, což naznačují probíhající jednání o plošných mzdových škrtech.
Možné pokračování růstu světových cen ropy členové bankovní rady vnímali jako riziko vyšší budoucí inflace, které je však částečně mírněno slabším kurzem dolaru. Zaznělo, že velmi dobrá úroda a pokles cen zemědělských komodit je naopak významným protiinflačním faktorem.
Proběhla také diskuze o aktuálně projednávaných fiskálních opatřeních a o jejich důsledcích pro inflaci a měnovou politiku. Bankovní rada se většinou shodovala, že pokud budou opatření schválena, bude se jednat o žádoucí fiskální konsolidaci, která povede k nižším než původně očekávaným schodkům veřejných rozpočtů a která sníží riziko možných budoucích nerovnováh a problémů s financováním veřejného dluhu.
Bankovní rada konstatovala, že fiskální opatření budou znamenat omezení poptávky, což bude působit protiinflačně. Kromě toho pravděpodobnou součástí fiskálních opatření bude i zvýšení nepřímých daní. Bankovní rada se však shodovala, že měnová politika by podobně jako v minulosti neměla reagovat na primární dopady daňových změn do inflace. Ohledně sekundárních efektů změn nepřímých daní opakovaně zaznělo, že by mohly být v prostředí utlumené poptávky a nadbytku kapacit velmi nízké. Zazněl však také názor, že o výsledném směru působení „fiskálního balíčku“ na ceny panuje velká nejistota, která jej neumožňuje zařadit mezi jednoznačná protiinflační rizika.
Diskutoval se též vliv navrhovaných fiskálních opatření na finanční trh. Zaznívalo, že nižší potřeba emise státních dluhopisů, která by byla důsledkem nižšího než dosud očekávaného schodku, by snížila riziko vytlačování soukromého sektoru z kapitálového trhu a přispěla ke snížení dlouhodobých sazeb. Byl také opakovaně vysloven názor, že uvažovaná fiskální opatření, která by zatím byla ve světě spíše ojedinělá, by mohla přispět ke vnímání České republiky jako země s obezřetnější fiskální politikou a ke snížení vnímaného rizika země. Měnová politika by se pak možná musela vyrovnávat se zvýšením tlaku na zhodnocování koruny, což by byl pravděpodobný vedlejší efekt tohoto příznivého vývoje.
V diskuzi zaznělo, že měnová politika by měla brát v potaz nejen dosažení inflačního cíle ve spotřebitelských cenách, ale i dlouhodobou finanční stabilitu. Přitom byl uveden argument, že při velmi nízkých nominálních sazbách mohou vznikat nerovnováhy na trzích aktiv. K tomu však bylo také uvedeno, že tento dlouhodobý argument má nižší relevanci pro současné rozhodování o sazbách, protože například na realitním trhu zatím dochází k cenovým poklesům, takže není aktuální riziko vytváření bublin.
Byla opakovaně vyjadřována pochybnost, zda by případné snížení úrokových sazeb mělo za současné situace žádoucí efekt na úvěrovou emisi, kurz a potažmo inflaci na horizontu transmise měnové politiky. Byl však uveden argument, že snížení sazeb by mohlo vyvolat korekci kurzu, protože by se jednalo o překvapivé opatření. V souvislosti s možnou kumulací protiinflačních rizik v budoucnu a s ohledem na již relativně omezené možnosti měnové politiky ve snižování sazeb bankovní rada debatovala i další měnověpolitické nástroje, které by mohly být použity pro ovlivnění dynamiky měnového kurzu a pro nastolení více uvolněné měnové politiky.
Po projednání situační zprávy rozhodla bankovní rada ČNB většinou hlasů ponechat limitní úrokovou sazbu pro dvoutýdenní repo operace nezměněnou na stávající úrovni 1,25 %. Pro toto rozhodnutí hlasovalo pět členů bankovní rady: viceguvernér Hampl, vrchní ředitel Holman, vrchní ředitel Řežábek, vrchní ředitel Tomšík a vrchní ředitelka Zamrazilová. Dva členové hlasovali pro snížení sazeb o 0,25 procentního bodu: guvernér Tůma a viceguvernér Singer.
(plné znění záznamu z jednání bankovní rady ČNB ze dne 24. září 2009)