Tradičním pravidlem pro alokaci bylo u institucionálních investorů 60 % akcií a 40 % vládních dluhopisů, retailovým investorům byla ale nabízena široká škála pravidel. O nich se dá říci mnohé. Například to, že retailoví investoři mají sklony k investování do kočkopsů ve formě v danou dobu módních fondů; technologií v devadesátých letech, mezinárodních fondů po letech 2005 a 2006, dnes do fondů zaměřených na rozvíjející se ekonomiky, atd. A pokud alokují své investice aktivně, jsou lehce chyceni v bublině.
David Ranson z Wainwright Economics studoval vývoj na trhu zlata a dluhopisů za posledních dvanáct měsíců. Zlato je nejlepším indikátorem budoucí inflace, spready korporátních dluhopisů zase poskytují obrázek o růstu (když klesají, ekonomika se zlepšuje, když se rozšiřují, dochází ke zhoršení). Možné jsou čtyři kombinace:
Cena zlata dolů, spready dolů. To je scénář růstu bez inflace, ve kterém je dobré kupovat akcie.
Cena zlata dolů, spready nahoru. Toto je indikace slábnoucí ekonomiky a dezinflace, je třeba kupovat vládní dluhopisy.
Cena zlata nahoru, spready dolů. Toto je známkou inflačního růstu, je třeba kupovat komodity (portfolio, kde má stejnou váhu energie, průmyslové kovy, drahé kovy, zemědělské komodity a masné komodity).
Zlato nahoru, spready nahoru. Zde se snižuje růst a roste inflace, nakupujte zlato.
Ranson zpětně otestoval tuto metodu alokace kapitálu na období uplynulých 40 let. Její návratnost byla 18 % za rok, ovšem s rizikem několika velkých ztrát hodnoty portfolia (například třetiny v roce 1981). Za posledních dvanáct měsíců je zlato nahoře a spready klesly, což naznačuje, že pokud chceme riskovat, investujme do komodit.
Samozřejmě, že investovat podle metody testované na papíru je agresivní přístup. Ti, kteří svá portfolia pravidelně rozšiřují, ale mohou systém navržený Ransonem zvážit.
Uvedené je výtahem z článku „A short cut to asset allocation“.
(Zdroj: economist.com/blogs/buttonwood)