Pro druhé pololetí letošního roku snížila Čína exportní kvóty pro kovy vzácných zemin o 72 procent na 8000 metrických tun, oproti 28 000 tunám ve stejném období předchozího roku. Zdánlivě nudná, nic neříkající zpráva prodloužené okurkové sezóny, řeklo by se. Informace, kterou před několika měsíci zveřejnilo čínské ministerstvo obchodu, má však cenu miliard dolarů…
Co jsou to vlastně „kovy vzácných zemin“? Z hodin chemie si někdo možná vzpomene na úsměvné názvy objevující se v dolním konci periodické tabulky: praseodym, cer, lanthan, ytrium, nebo třeba neodym. Z jejich názvu už plyne, že se na Zemi objevují v relativně malém množství a, co je důležitější, jsou nepostradatelné při výrobě high-end technologických produktů. V plochých obrazovkách (ytrium), při leštění skla (cer), rafinaci ropy (lanthan), výrobě ultralevých magnetů (neodym), ale i v tancích, harddiscích, větrných elektrárnách – všude tam najdou tyto nestálé prvky uplatnění.
Mírnou vadou na kráse vzácných zemin je způsob jejich těžby. S železnou pravidelností tyto kovy totiž doprovází uran a jiné životu a životnímu prostředí poměrně škodlivé látky. Země, kde starosti o otrávenou podzemní vodu a zmutovaný dobytek nehrají tak velkou roli, proto mají při produkci kovů značnou konkurenční výhodu. Není tedy divu, že v roce 2002 byl v Kalifornii právě kvůli obavám z dopadů na životní prostředí zavřen největší důl na světě a od té doby 95 % veškerých kovů vzácných zemin dodává Čína, což jí poskytuje fakticky monopolní kontrolu nad nabídkou.
Exportní omezení, zavedená poprvé už v roce 2005 a od té doby stále zpřísňovaná, už dosáhla snadno předvídatelného efektu. Cena kovů vzácných zemin se jen letos v průměru zečtyřnásobila a další kvóty velmi pravděpodobně povedou k pokračování trendu. Výrobci LCD monitorů, turbín do větrných elektráren a dalších technologií postižených prudkým zvýšením cen proto bijí na poplach a lobbují u svých mateřských vlád.
Naposledy takto o uvolnění kvót žádali na konci srpna japonští představitelé. Marně. Čínský ministr obchodu Čen Deming prohlásil, že omezení vývozu inkriminovaných kovů bylo zavedeno z důvodu ochrany životního prostředí. Těžba kovů ve velkém prý těžce poškodila a poničila ekosystémy v okolí ložisek, a proto nemá Čína jinou možnost, než přijmout odpovídající opatření.
Že by se Číňané najednou začali tolik starat o ekologii? Zlí jazykové mají snadné vysvětlení: Čína chce srazit na kolena (finančně) zahraniční výrobce pokročilých technologií, donutit je přesídlit k sobě a poskytnout cenné know-how. Tuto děsivou vizi načrtla v březnu před americkým Kongresem skupina vědců. Podle nich mezi lety 2005 a 2008 dovezly USA 91 % všech kovů vzácných zemin používaných v průmyslu z Číny. Američtí zpracovatelé jsou tedy vydáni na milost a nemilost čínským rozmarům.
To se trochu překvapivě týká i vojenských technologií. Zpráva amerického vládního úřadu GAO z letošního dubna varuje, že výroba vojenského hardwaru, včetně tankových navigačních systémů a lodních radarů, je fakticky závislá na čínských importech kovů vzácných zemin. Senátoři od té doby nelenili a přišli s návrhem zákona, jenž počítá s vytvořením strategických zásob a vládními zárukami pro úvěry společnostem, které vzácné zeminy těží ve Spojených státech. Největší z nich, Molycorp, která vlastní již zmiňovaný obří důl v Kalifornii, již letos vstoupila na americkou burzu a její akcie za poslední dva měsíce vystřelily o 100 %. Pozadu nezůstává ani významný australský těžař Lynas Corporation, který lobbuje za to, aby garantované půjčky a dotace mohly dostávat i firmy mimo Spojené státy.
A jak je to s čínskými motivy? Ty výmluvně vystihuje poznámka experta z výzkumného institutu při čínském ministerstvu obchodu: „U surovin typu kovů vzácných zemin může Čína zvolit svoji vlastní rozvojovou strategii a má určitou váhu při tvorbě cen na světovém trhu.“ Právě tvorba ceny je přitom kamenem úrazu. V Číně se totiž kovy vzácných zemin těží ve 123 dolech a zpracovávají v 73 závodech, které příliš nespolupracují a vzájemně si konkurují takovým způsobem, že extrémně cenné suroviny jsou prodávány za zlomek jejich ceny na volném trhu. Dokládají to i statistiky. Zatímco během posledních dvaceti let vzrostl čínský vývoz vzácných zemin devětkrát a jejich ceny narostly o stovky procent, zisk společnosti Baotou Steel Rare-Earth, která ovládá 49 % trhu, klesl minulý rok o 70 %. Čína se snaží o konsolidaci strategicky významného sektoru ekonomiky a omezení exportu je velmi účinnou metodou jak zatočit s černým trhem. Vláda však nechce přiznat, že zatím nebyla schopná zkrotit nepoddajné obchodníky, kteří berou stát na hůl, a tak raději hraje na strunu obav o životní prostředí.
(Zdroje: NYT, People´s Daily, Economist, Celsias, maoilriaghan's Instablog)