Předseda Fedu Ben Bernanke se ve svém posledním projevu zaměřil na inflační mandát této centrální banky, což vedlo ke spekulacím, že se zvažuje stanovení specifického inflačního cíle. V tuto chvíle je mandát Fedu dvojí – cenová stabilita a maximální udržitelná zaměstnanost. Ani jednoho z těchto cílů však nyní nedosahuje. Inflace leží znatelně pod 2 % a je pravděpodobné, že kvůli stagnující ekonomice bude nezaměstnanost ze své současné úrovně kolem 10 % klesat jen pomalu. Objevuje se tedy možnost snižujících se inflačních očekávání.
Fed naznačil, že pravděpodobně opět začne s kvantitativním uvolňováním, aby programem rozsáhlých nákupů vládních dluhopisů stimuloval ekonomiku. Tento signál již vyvolal obavy trhů z toho, že Fed je příliš laxní ohledně inflace v budoucnosti. Stanovením inflačního cíle by se Fed v tuto chvíli pojistil proti oběma problémům. Touto kotvou dlouhodobé inflace by snížil pravděpodobnost deflace. A zároveň by získal flexibilitu při reakci na slabou ekonomiku, protože by nedocházelo k dezinterpretaci cílů Fedu při dalším kole kvantitativního uvolňování.
Fed může vytvořit silnou nominální kotvu dvěma jednoduchými kroky. FOMC by na základě konsenzu přišel se specifickým inflačním cílem, což by nemělo být složité, protože dlouhodobé projekce inflace Fedu ukazují na domněnku členů FOMC, že inflace by měla být na úrovni 2 % či mírně pod ní. A FOMC by měl vyhlásit, že tento cíl by bylo možné změnit pouze na základě vážných ekonomických důvodů, jako jsou například zlepšení při měření inflace či změny ve struktuře ekonomiky.
Někteří se domnívají, že zavedení inflačního cíle brzy povede k nadměrnému důrazu na kontrolu inflace na úkor stabilizace reálné ekonomické aktivity. Tento cíl je ale v souladu s dvojím mandátem Fedu. A neměl by být interpretován jako závazek dosažení úzkého rozpětí inflace v krátkém časovém horizontu. Existují i obavy z toho, že uvedené dva kroky nepředstavují dostatečný závazek k dodržování cíle. Pokud se však FOMC zaváže neměnit cíl bez jasného technického zdůvodnění, bude představovat pevnou nominální kotvu, která by se nelišila od některých alternativních způsobů cílení inflace. Tento mechanismus by fungoval podobně, jako když nejvyšší soud ve Spojených státech učiní rozhodnutí a jeho zdůvodnění pak slouží jako vodítko pro všechny další případy v této oblasti.
Uvedené je výtahem z článku „The Fed must adopt an inflation target“, jehož autorem je Frederic S. Mishkin, profesor ekonomie a financí na Columbia University a bývalý guvernér Fedu.
(Zdroj: FT)