Dojde jim to?

Akcionáři gigantu jménem Citigroup se snaží dokázat, že výraz „korporátní demokracie“ neznamená protimluv. Odmítli neobvykle vysokou odměnu ředitele společnosti Vikrama Pandita ve výši 15 milionů dolarů. A své ne řekli i odměnám dalších čtyř členů vedení. Výsledky hlasování, které proběhlo v úterý v Dallasu, nejsou pro společnost závazné. Jde však o varovný výstřel, který se týká všech společností v USA: Akcionáři nejsou spokojení s výší odměn.

Odměny ředitelů veřejně obchodovaných společností v USA jsou obvykle třistakrát vyšší než plat průměrného Američana. V 60. letech tento plat převyšovaly jen čtyřicetkrát, ale od té doby tento poměr soustavně rostl kvůli přístupu „vítěz bere vše“. Zatímco dnes je tedy vedení společností odměňováno nekonečnou řadou výhod a požitků, samo se snaží o snížení počtu pracovních míst a mezd snad všude kolem sebe. A mnoho z velkých společností svým akcionářům ani neposkytuje odpovídající návratnost investic. Například akcie Citigroup si za posledních deset let vedou nejhůře ze všech bankovních titulů, platy ředitelů ale patří mezi nejvyšší.

Skutečnou novinku představuje nově objevený aktivismus na straně institucionálních investorů a zejména na straně manažerů penzijních a vzájemných fondů. To oni v úterý vystřelili ony varovné výstřely. Pouze však dohánějí to, co měli chápat již před mnoha lety: Pokud rostou platy vedení firem bez omezení, zbývá méně peněz pro majitele společností.

Příliš dlouho byl postoj investorů pasivní a poslušný. Někteří z nich měli s vedením firem příliš těsné vztahy a zapomínali na to, že v zájmu svých klientů musí dohlížet na chování společností. Mělo tomu tak být před rokem 2008, kdy se Wall Street sunula směrem k propasti. A i v případě kriminálníků Enronu, kteří okrádali své firmy před rokem 2002. Pro budoucí vývoj jsou klíčové dvě otázky: Bude tlak ze strany institucionálních investorů stoupat? A dojde ředitelům a dalším členům vedení společností, co to znamená?

(Zdroj: Blog Roberta B. Reicha, profesora na University of California)