Aktualizováno Společné dluhopisy eurozóny ani tento týden neprošly přes německé veto, Angela Merkelová se však kvůli svému postoji dostala pod palbu kritiky svých politických partnerů, a musela připustit možnost vzniku jiné formy společné odpovědnosti za přebytečné dluhy. Tou by mohl být takzvaný „fond vykoupení“ (Redemption Fund), který by sdružoval dluhy zemí eurozóny přesahující 60 procent hrubého domácího produktu a společným závazkem odsunul jejich splatnost až o 25 let. Mluvčí německé vlády Steffen Seibert dnes agentuře Bloomberg potvrdil, že země prověřuje právní proveditelnost takovéhoto fondu a výsledek bude mít do dalšího evropského summitu, kde by se o tomto kroku mělo jednat.
„Všechny politické strany v Německu zůstávají proti myšlence klasického eurobondu a společných emisí dluhopisů pro jakýkoliv účel. Pokud by však došlo na aplikaci užší definice eurobondu - jako je právě „fond vykoupení“ - věříme, že podpora vzroste,“ řekl dnes Julian Callow, hlavní ekonom pro Evropu u Capital, ve zprávě pro klienty banky. Úspěšnost celého projektu potom podle něho bude záviset na podmínkách sdílení dluhové zátěže a omezení rozpočtové politiky zemí eurozóny.
Samotná myšlenka na vytvoření „fondu vykoupení“ není nová a pochází dokonce přímo z Německa. Německá rada ekonomických exportů, která slouží jako poradní sbor německé vlády, na konci listopadu ve své výroční zprávě tento koncept představila jako jednu z možných cest ke snížení dluhu vlád eurozóny zpět pod strop 60 procent HDP, k němuž se v rámci maastrichtských kritérií zavázaly všechny země platící eurem. Hlavní osou projektu mělo být sdružení dluhu přesahujícího tento limit do fondu krytého společnými zárukami. Participující země by se musely zavázat k přísnějším reformám veřejné správy a zakotvením dluhové brzdy do své ústavy, ale odměnou by jim bylo odsunutí splatnosti dluhu v tomto fondu o 20 až 25 let. Objem „fondu vykoupení“ byl odhadnut na 2,3 bilionu eur.
Zatímco na podzim německá kancléřka Angela Merkelová tento návrh ekonomických poradců vlády odmítnula s tím, že „by bylo nemožné jej implementovat do reality“, po posledním evropském summitu z 23. května podle všeho změnila názor.
„Evropa by mohla mít své eurobondy brzo. Německo má zájem zajistit, že žádná země neopustí eurozónu,“ uvedl italský premiér Mario Monti ve včerejším rozhovoru pro italskou televizi La7. Na adresu Řecka Monti řekl, že tato země pravděpodobně zůstane v měnové unii „ačkoliv stát se může všechno“. O další budoucnosti projektu by se mělo jednat na příštím summitu naplánovaném na 28. a 29. června. Do stejného data chce konzervativní unie Angely Merkelové (CDU/CSU) rozhodně dospět také ke schválení fiskálního paktu Evropské unie a stálého záchranného fondu eurozóny (ESM) v německém parlamentu. Levicová opozice, bez jejíž pomoci berlínská vláda tato protikrizová opatření neprosadí, ale za své hlasy žádá další impulzy na podporu ekonomického růstu.
Trhy vyhlížely zprávu o jakékoliv další pomoci Evropě v boji s dluhovou krizí s netrpělivostí, čemuž odpovídá i jejich dnešní reakce. Evropské akciové trhy dopoledne rostly i přes procento a euro na chvíli opět dobilo hladinu 1,26 USD/EUR. Citelná byla také reakce dluhopisových trhů, kde výnosy několika jádrových zemí eurozóny klesly až na svá historická dna. Příkladem byl například dopolední pokles 10letého výnosu dluhopisu francouzské vlády o 12 bps na nevídaných 2,422 procenta, nebo nizozemské stejně dlouhé obligace o 2 bps na nové historické minimum 1,814 procenta. Odpoledne však přináší korekci entusiasmu napříč trhy. Evropské burzy se nyní otočily do červených čísel a ztráty registruje i euro. Po tomto obratu ovšem v nervozitou a slabou likviditou poznameném obchodování záhy následoval další, opět do plusu.
Vývoj kurzu eurodolaru za poslední 3 dny
(Zdroj: , Bloomberg, , Reuters, ZeroHedge)