Ve Spojených státech jsou si vědomi toho, že mají problémy s deficitem. Když ale Američané slyší o tom, co děje v Evropě, cítí se trochu lépe. Mají pocit, že na tom alespoň nejsou tak špatně jako Řecko či Itálie. Jeden klíčový indikátor fiskální stability však ukazuje, že situace USA je horší než u jakékoliv evropské země. Jde o takzvanou strukturální primární bilanci (SPB) a z následujícího grafu je vidět, že ze zemí OECD je na tom podle tohoto ukazatele hůře pouze Japonsko:
Fakt, že země jako Řecko, Itálie, Portugalsko či Španělsko mají lepší SPB, neznamená, že jejich ekonomika se nachází v lepším stavu. SPB však ukazuje, jak daleko pokročily ve snaze dostat své rozpočty na udržitelnou trajektorii. Spojené státy stojí na samém počátku tohoto procesu, Japonsko o něm zatím ani nepřemýšlí.
Největší pozornost budí ve Spojených státech rozpočtový deficit, který v roce 2011 dosáhl 8,7 % HDP. Jde o rozdíl mezi všemi vládními výdaji a příjmy vyjádřený jako podíl na HDP. SPB se od tohoto měřítka liší ve dvou bodech. Jde o strukturální ukazatel, proto je očištěný o vliv ekonomického cyklu. Navíc se jedná o primární bilanci, která z tohoto důvodu nezahrnuje placené úroky.
Má-li být vládní dluh udržitelný, nesmí donekonečna růst. Pokud by tomu tak bylo, úrokové náklady by nakonec odčerpaly všechny vládní příjmy, dlouho předtím by ale vláda čelila defaultu, nebo by vyvolala hyperinflaci. SPB je důležitým ukazatelem proto, že když úroková sazba u vládního dluhu jen o něco málo převyšuje růst ekonomiky, stačí mírně pozitivní SPB na to, aby došlo ke stabilizaci poměru dluhu k HDP. Například mezi lety 1988 – 2007 dosahoval nominální růst americké ekonomiky v průměru 5,6 % a průměrná sazba asi 6 %. Kdyby měl být za těchto podmínek stabilizován poměr dluhu k HDP, stačila by SPB ve výši 0,4 % HDP.
Spojené státy se do dnešního neutěšeného stavu dostaly tak, že snižovaly daně a zvyšovaly vládní výdaje s cílem stimulovat ekonomiku v období recesí a získávat politické body během boomu. V letech 2002 – 2007 se tak SPB dostala do deficitu, a když ekonomika spadla opět do recese, manévrovací prostor vlády byl již omezený. Kdyby skutečně přišel pád z fiskálního útesu, prohřešky z let 2002 – 2007 by byly eliminovány během jednoho roku. Šlo by sice o prudký posun, nebyl by ovšem tak velký jako změny, kterými prochází Řecko.
Uvedené je výtahem z „By One Key Budget Indicator, the Structural Primary Balance, Even Greece Is Doing Better Than the United States. Why That Should Worry Us“, autorem je Ed Dolan.
(Zdroj: EconoMonitor)