Akciový trh vs. zlato. Splatí AI dluhy?

Poslední dobou tu trochu rozebírám různé teorie o tom, proč panuje taková poptávka po zlatu. Včetně těch o obavách z inflace a z vysokých vládních dluhů. Co pro mě v této souvislosti celkem jasně vystupuje do popředí je rozdíl mezi chováním/názory akciového trhu a zlata. Jednoduše kvůli následujícímu: Pokud by se naplnily „akciové“ vize kolem AI a dalších nových technologií, dojde zřejmě ke znatelnému zvýšení ekonomického potenciálu. A tudíž i schopnosti splácet dluhy. Čemuž trh se zlatem asi nevěří.

Podle některých teorií lze současný souběžný růst akcií a zlata skloubit dohromady tím, že investorům se sice líbí americké akcie kvůli AI, ale nelíbí se jim dolar (a proto panuje vysoká poptávka po zlatu). Já na takovém pohledu vidím slabá místa zejména kvůli tomu, že pokud AI bude mít přínosy očekávané akciovým trhem, pak by měla výrazně měnit i dluhově–inflační očekávání. Pozitivním způsobem. Což se moc nerýmuje s chováním zlata. Proč?

Úvahy o tom, jak AI může ovlivnit dluhovou trajektorii USA (a třeba i jiných zemí) se alespoň prozatím zdají být poměrně vzácné. Jednou z výjimek je Kenneth Rogoff, který nedávno na stránkách Project Syndicate psal o tom, zda „AI splatí dluhy Západu“. V principu tento ekonom zabývající se systematicky tématem vládních dluhů a jejich důsledků pro ekonomiku píše následující:

„I kdyby umělá inteligence vyřešila problém slabého ekonomického růstu bohatých zemí, téměř jistě by vedla k mnohem vyššímu podílu kapitálu na produkci. A odpovídajícímu nižšímu podílu práce. Proto by bylo od těchto zemí nerozvážné předpokládat, že se mohou spolehnout na tuto technologii ohledně zvýšení daňových příjmů a splacení svých dluhů“.

Pan Rogoff by tedy uvedeným pohledem mohl byť jen nevědomě vysvětlovat chování zlata v době akciové AI euforie. Nešlo by o to, že by AI nezlepšovala výkonnost ekonomiky. Ale o to, že nové technologie přinesou i další významné změny v hospodářství a společnosti, které budou na straně vládního rozpočtu a dluhů působit negativně. Ekonom zmiňuje onen růst podílu kapitálu na příjmech a přidává několik bodů:

„Představa, že hrstka firem dokáže nahradit velkou část pracovní síly bez masivních politických otřesů, je čirá fantazie. Pokud nedojde k nějakému dramatickému autoritářskému obratu, nepokoje jsou prakticky zaručeny“. K tomu pan Rogoff zmiňuje možnost, že AI (nějak) podpoří geopolitické konflikty, což by mělo mít negativní dopad na růst. Ekonom přidává téma globálního oteplování a popisuje ono téma podílu kapitálu a práce na příjmech: „I když obecná umělá inteligence urychlí růst, téměř jistě povede k mnohem vyššímu podílu kapitálu na příjmech a odpovídajícímu nižšímu podílu práce“.

U něčeho z toho bych tíhnul k tomu, že jde o přepálený výčet teoretických problémů, který můžeme v případě zájmu udělat vlastně vždy a všude. Ale také můžeme stejně dobře tíhnout k tomu, že vývoj bude mnohem lepší (v konečném důsledku jde spíše o naše vnitřní nastavení a světonázor). Téma kapitál vs. práce ale může stát za větší zamyšlení. Je evidentní, jak moc řada firem do AI investuje. A tyto investice by měly generovat odpovídající návratnost. A je otázka, zda to bude hlavně kvůli tomu, jak se zvedne celá ekonomika, či tomu, jak se změní podíl zisků na celkových příjmech (klesne vyjednávací síla zaměstnanců a jejich počty).

Z hlediska dluhů by to samo o sobě nemuselo být problémem, ale pan Rogoff tvrdí, že kapitál se výrazně hůře zdaňuje. A v tom by bylo jádro jeho teorie: AI zvedne potenciál, ale přesune příjmy ještě více ke kapitálu a ten se hůře daní. Tudíž AI nezvedne schopnost splácet dluhy.

K tématu bych rád dodal ještě řadu věcí, takže více příště.