Kenneth Rogoff se domnívá, že umělá inteligence může zvýšit ekonomický potenciál. Je ale skeptický k možnosti, že se tím zvedne schopnost splácet vládní dluhy. Jinak řečeno, k tomu, že AI sníží rozpočtové deficity a začne „splácet dluhy“. Jak jsem poukazoval včera, do značné míry se to podle mne dá nasadit na to, jak se nyní chová akciový trh a ten se zlatem. Dnes pár dalších poznámek k tomuto tématu.
Pokud úvahu známého ekonoma dobře chápu, tak v podstatě říká následující: AI může zvednout potenciál. Ale proti tomu může způsobovat problémy, které tento efekt mohou více, či méně eliminovat. A pokud přece jen potenciál zvedne, tak souběžně s ním poroste podíl kapitálu na příjmech. A jelikož se kapitál těžko daní, nepřinese to vyšší příjmy do vládního rozpočtu. AI tedy se splácením vládních dluhů nepomůže. K tomu bych rád zmínil následující:
Podíl zisků na příjmech je už nyní z historického hlediska hodně vysoko. Pokud by tedy AI tento podíl dál zvyšovala, ještě více tu padá teze o nějakém návratu k průměru. A budeme se posouvat do historicky mimořádně ojedinělé situace. To neznamená, že pak Rogoff nemá pravdu - jeho argument o rostoucím podílu kapitálu na produkci a příjmech je logický s ohledem na to, kolik se nyní investuje do AI infrastruktury. Chápat se pak dá i tvrzení o tom, že kapitál je těžší zdanit, než práci. Ale přece jen:
Obavy z toho, že stroje budou lidem brát práci, tu byly v podstatě od počátku „strojů“. V podstatě vždy se ukázaly být jako liché. Z mého pohledu jde o situace, kdy lidská mysl prostě nedokáže domyslet a představit všechny důsledky větších změn. A má celkem jasnou tendenci vidět věci černě. Přitom historie zas a znovu ukazuje, že vývoj je spíše pozitivní. Dokážeme asi například hodně ocenit to, že se už dlouho neplahočíme od úsvitu do soumraku na polích. A místo toho dělá tuhle práci pár lidí se stroji žlutého jelena a dalšími. A přitom při pohledu na první parní traktory mohli mít někteří lidé obavy z toho, „co budou dělat“.
To, zda AI bude lidi nahrazovat, či doplňovat, se přitom týká i onoho tématu rozdělení příjmů a zdanění. V druhém případě by totiž nemuselo docházet k růstu podílu zisků a problémů se zdaněním kapitálu. Je přitom možné, že zpočátku bude AI spíše nahrazovat, ale s tím, jak se budeme učit s ní pracovat, bude vývoj tíhnout k doplňování. A dovedu si mimochodem představit, že AI zahýbe i s onou horší zdanitelností kapitálu. Tedy různou „daňovou optimalizací“.
Podobných případů jako se zmíněným traktorem, by se dalo samozřejmě najít mnohem více. A neříkají, že v ekonomice nedochází ke strukturálním změnám způsobeným novými technologiemi. A ty nevyvolávají přesun lidí z jednoho typu zaměstnání do jiného. K tomu dochází, ale jak jsem uvedl, konečné výsledky většinou nakonec potěší. Ku pomoci pak zejména během přechodových období jsou samozřejmě efektivní sítě podpory, efektivní rekvalifikace atd. Pokud by AI nakonec šla více scénářem pana Rogoffa, možná se zase začne dokonce více hovořit o univerzálních příjmech. Tedy konkrétněji systému, kdy by kapitál byl více zdaněn a financoval by více příjmy lidí (plošně, či selektivně). Byl by to administrativní způsob, jak zvýšit participaci celé společnosti na plodech AI. Tedy způsob, který by měl určitě své slabé stránky. Alternativa? Vyšší míra vlastnictví akcií. Ale to je téma samo o sobě.
Připomenout si v dnešní souvislosti můžeme i to, že minulé roky přinesly nové téma práce z domova, k tomu se objevily třeba úvahy o snížení počtu pracovních dní. Například podle některých studií (téma je ale v plenkách) by zvýšená produktivita už nyní (bez efektu AI) eliminovala efekt nižšího počtu pracovních dní. Je celkově zřejmé, že lidé si hodně cení svého volného času a u pracovního času toho, kde jej tráví. Umělá inteligence je podle mne očividně přesně tím, co by mohlo na této rovině přinést posun kýženým směrem. To, co říká pan Rogoff, je z mého pohledu zajímavé. Ale ani zdaleka nejde o danou věc. Snad ani ne tu nejpravděpodobnější.