Arktická rada, kdysi málo známé regionální fórum osmi zemí, zažívá nebývalý zájem o členství. Hlásí se Čína, Japonsko či Jižní Korea. Ani ne tak kvůli polárním expedicím a la Amundsen či Scott, jako spíš kvůli nerostnému bohatství skrývajícímu se hluboko pod ledovými vodami a novým námořním cestám, které by mohly výrazně zkrátit a zlevnit mezikontinentální dopravu. Hranice v regionu jsou zatím vymezeny velmi nepřesně a tání ledovců a rostoucí přístupnost tento problém v budoucnu vyostří.
Mezi 14 zeměmi, které budou na zítřejší schůzce Rady ve Švédsku usilovat o status stálého pozorovatele, vystupuje nejvýrazněji Čína, a zdůrazňuje tak rostoucí geopolitický význam oblastí za severním polárním kruhem. Schválení přihlášek je na osmi členských státech – USA, Kanadě, Islandu, Rusku, Dánsku, Švédsku, Norsku a Finsku. Menší severské země, které si čínští diplomaté předcházeli, prý s rozšířením souhlasí. Kanada má výhrady. Postoj Spojených států, které na zasedání posílají ministra zahraničí Johna Kerryho, a Ruska zatím jasný není.
Pozorovatelský status, který momentálně drží šest evropských zemí, sám o sobě příliš velká privilegia nepropůjčuje. Pozorovatelé se mohou účastnit schůzí a navrhovat projekty, o nichž poté rozhodnou hlasováním stálí členové. „Připojení se k Radě je spíš politickým prohlášením,“ tvrdí Malte Humpert z Arktického institutu ve Washingtonu s tím, že jde o „místo u stolu“.
Peking před hlasováním rozjel tradiční „šarmantní ofenzivu“. V dubnu byla podepsána dohoda o volném obchodu s Islandem, první podobná smlouva Číny s evropským státem. Loni v létě tehdejší čínský prezident Chu Ťin-tchao navštívil Dánsko, doprovázen kamarilou byznysmenů. Číňané také zainvestovali do Grónska, autonomního ostrova spadajícího pod Dánské království.
Snaha se podle všeho vyplatila. „Je naším názorem, že země s legitimními zájmy v diskuzi o arktických záležitostech musí být přijaty do Arktické rady,“ prohlásil dánský ministr zahraničí Villy Sovndal v reakci na otázku ohledně čínské přihlášky.
Největšími skeptiky v postoji k rozšíření jsou zatím Kanaďané. Obávají se, že větší počet účastníků by mohl Radě zkomplikovat práci, odvrátit pozornost od domácí arktické populace a nastolit na schůzkách témata, která se regionu ve skutečnosti netýkají.
Když Arktická rada v roce 1996 začínala, byla považována hlavně za platformu pro vědce vyměňující si data z environmentálního výzkumu. Teď se dostala do zorného pole zemí s velmocenskými ambicemi, které lákají neprozkoumaná ložiska ropy a zemního plynu a možnost zkrátit cestu svým obchodním lodím křižujícím mezi Asií, Evropou a Severní Amerikou. Podle odhadů amerických geologů se v Arktidě nachází 22 % dosud neobjevených zásob ropy a plynu.
Pokusy o překonání Severního ledového oceánu začaly už v 16. století, avšak teprve na začátku 20. století se mořeplavcům podařilo překonat nástrahy zamrzajícího moře, které drtilo dřevěné lodě. Přesto zůstávaly severní trasy kvůli nutnosti používat drahé ledoborce pro obchodní lodě nedostupné. Jejich zpřístupnění by mohlo námořní dopravu ovlivnit stejně jako spuštění Suezského průplavu v roce 1869, které značně pomohlo obchodu mezi Evropou a Asií.
Ledy v Arktidě tají stále rychleji. V porovnání se stavem z let 1980-2000 se oblast Severního ledového oceánu pokrytá ledem zmenšila na polovinu. Tloušťka zbývajícího ledu se scvrkla o 80 %. Podle odhadů Bílého domu, který nedávno zveřejnil národní strategii pro Arktidu, by se oblasti za polárním kruhem do tří až pěti let v létě mohly proměnit v chladnou břečku slané a sladké vody. To by umožnilo průjezd lodím na Severozápadní cestě, která vede podél severního pobřeží Severní Ameriky ke Kanadským arktickým souostrovím a spojuje Atlantský a Tichý oceán. Další klíčovou trasou je Severní mořská cesta, která se vine podél severního a východního pobřeží Ruska. Loni po trase poprvé projel tanker se zkapalněným plynem. Průjezd mu trval pouhých šest dní.
Poprvé od konce studené války se také region dostává do centra pozornosti vojenských plánovačů. Spojené státy na Aljašce rozmisťují antirakety a další prvky protiraketového štítu, jenž má zabránit průniku severokorejských balistických střel. Rusko modernizuje flotilu jaderných ponorek, jejichž základny se nachází i v arktických přístavech. O nutnosti posílit vojenskou přítomnost v rozsáhlých oblastech dalekého severu hovoří i kanadská armáda.
(Zdroje: Bloomberg, WSJ, Journal of Transport Geography)