Maďarsku se cosi nedaří. Za minulý rok klesla maďarská ekonomika o 1,7 procenta, což by sice nebylo tak moc, obzvlášť když za 1. čtvrtletí tohoto roku HDP mírně vzrostlo, kurz forintu se ale nachází na minimu za posledních 15 let a ratingová agentura Standard & Poor's nyní hodnotí schopnost země splácet závazky spekulativním ratingem BB, od března dokonce s negativním výhledem. Ve svém komentáři agentura dokonce napsala, že poslední "změna výhledu odráží její názor, že předvídatelnost a důvěryhodnost rámce maďarské politiky se nadále snižuje".
V březnu se stal guvernérem centrální banky bývalý ministr hospodářství György Matolcsy, a briskně se jal omezovat pravomoce této instituce stejným způsobem, jakým další političtí pověřenci premiéra Viktora Orbána již umravnili jiné státní instituce, jako například maďarský ústavní soud, kde mají jím jmenovaní soudci po třech letech jeho vlády již většinu.
Takzvaně pravicová strana Fidesz Viktora Orbána se dostala znovu k moci ve volbách v roce 2010, kdy drtivě porazila socialisty Attily Mesterházyho a získala dvoutřetinovou většinu v parlamentu. V té době byla většina Maďarů znechucena z následků globální finanční krize, která Maďarsko zasáhla s plnou intenzitou, veřejné finance byly v katastrofálním stavu a Orbán přislíbil razantní nápravu. Řešení, které zvolil, je ovšem více než nestandardní.
Se státním dluhem se vypořádal způsobem v Evropě bezprecedentním, tedy znárodněním soukromých úspor v penzijních fondech II. pilíře. Maďarská vláda dala svému národu ultimátum: buď převedete do konce ledna 2011 své soukromé úspory v privátních penzijních fondech zpět do státního fondu, nebo ztratíte zhruba 70 procent budoucího důchodu. Výsledkem je faktický konec důchodové reformy, zahájené v roce 1998. Vláda tím ovládla tři bilióny forintů (cca 270 miliard korun) soukromých úspor od tří milionů střadatelů. A o stejnou částku snížila státní dluh.
Premiér Orbán se u toho nezastavil. Od počátku svého volebního období již nechal schválit zhruba 600 nových zákonů, které mimo jiné, v čistě populistickém gestu, zmrazily ceny energií pro domácnosti pod úrovní nákladů, zavedl mimořádné daně na banky a "krizovou daň", kterou musely zaplatit telekomunikační, energetické a maloobchodní společnosti, tedy sektory, ve kterých jsou silnými hráči zahraniční firmy. Dále výrazně omezil pravomoci dříve nezávislých institucí a do klíčových pozic nejen ve státní správě, ale i v soudnictví, policii, vzdělání a médiích dosadil své kandidáty. Situaci s velkou nelibostí sleduje jak Evropská unie, tak USA, kteří opakovaně vyjadřují své obavy z autokratického způsobu řízení země, obzvlášť v kontextu plného členství v EU.
V březnu tohoto roku Orbán, přes velký mezinárodní odpor, prosadil novou Ústavu, která výrazně zvyšuje pravomoci ministerského předsedy, oslabuje ústavní soud a nezávislost soudnictví, ale také svobodu projevu, kdy tento je omezen v případech, kdy uráží důstojnost maďarského národa. Rétorika z nejvyšších vládních kruhů mluví o konspiraci vůči Maďarsku, které odmítlo nucenou liberalizaci a příliš drakonická úsporná opatření požadovaná ze strany Mezinárodního měnového fondu, a chce se vydat vlastní cestou. Na Maďarsko se na to snesla kritika tak silná, že minulý týden vláda nakonec ustoupila a rozhodla, že část kritizovaného čtvrtého ústavního dodatku vyškrtne. Podle ministra zahraničí Jánose Martonyiho to bude pasáž o mimořádné dani v souvislosti s rozsudkem Soudního dvora EU a sporné části o státním dohledu nad soudnictvím.
Koncem března se rovněž znárodňovací úsilí premiéra Orbana prudce akcelerovalo, když fakticky donutil německý energetický gigant , aby prodal své maďarské dceřiné společnosti Földgáz Trade and Földgáz Storage, které se zabývají obchodování s plynem a jeho skladováním, maďarské státní elektrárenské společnosti MVM. MVM, mizerně řízená státní firma, ze které se teď rychle stává energetický konglomerát, má zaplatit kupní cenu 870 milionů EUR. To by se mohlo zdát pěkné pro (také nemuseli dostat nic, viďte), kdyby člověk nevěděl, že v roce 2005, když obě firmy kupoval od jiné se státem úzce spjaté firmy, která se ovšem tváří jako zcela privátní (mluvím tady samozřejmě o MOLu), měl Földgáz Trade and Földgáz Storage odhadovanou hodnotu přes 2 miliardy EUR. Ani tak není ovšem úplně jasné, z čeho MVM kupní cenu zaplatí. Patrně z navýšení státního dluhu, což je trochu cyklické.
Evropská unie zatím pravidelně, někdy až s týdenní frekvencí, vyjadřuje své ‘znepokojení’ nad vývojem v Maďarsku. Vzhledem k tomu, že země je již devět let plnoprávným členem unie, není samozřejmě možné Maďary strašit nepřijetím nebo odložením členství, což je nebo byla metoda užívaná velmi frekventovaně na obzvlášť vzpurné Srby. EU se ale také skoro jistě neodváží použít takzvané nukleární možnosti ve svém repertoáru, kterou by bylo pozastavení hlasovacích práv Maďarska v rámci Unie. Vzhledem k nárůstu preferencí nacionalistické strany Jobbik, která má od posledních voleb hlasy celých 18 % voličů, by takové řešení mohlo snadno být kontraproduktivní.
Maďaři, zdá se, jsou se snížením cen energií natolik spokojeni, že všechno ostatní je jim jedno. Podle posledních předvolebních výzkumů by Fidesz měl vyhrát i příští volby, plánované na jaro 2014.
Investoři mezitím zvolili jedinou možnou cestu, která je v takových případech napadá – směrem ke dveřím. Přímé kapitálové investice do Maďarska poklesly na minimum za posledních deset let a, jak se nedávno vyjádřil jeden můj bývalý kolega, investiční bankéř v Londýně, který má na starosti mimo jiné také Maďarsko: ‘všechno je tady na prodej, ale kupující je jenom jeden – stát’.