Aktualizováno Předběžná data Eurostatu ukazují, že inflace v eurozóně v říjnu překvapivě padá na 0,7 procenta z 1,1 v září. Trh předpokládal stagnaci na 1,1. Zhruba z poloviny stojí za dezinflací jádrové položky - inflace očištěná o energie a potraviny klesla na 0,8 procenta, zatímco v září činila 1,0 procento. Z toho ceny průmyslového zboží jsou meziročně o 0,4 procenta výš a služby jsou dražší o 1,2 procenta.
Navíc je tu vliv zmíněných energií a potravin. V případě první položky vidíme zvýraznění meziročního poklesu na 1,7 z 0,9 procenta. U druhé položky pak došlo ke snížení tempa meziročního růstu na 1,9 ze zářijových 2,6 procenta.
V meziměsíčním srovnání spotřebitelské ceny v eurozóně klesly o 0,1 procenta po půlprocentním růstu v září. Jádrový index pak meziměsíčně stoupl o 0,1 procenta, když o měsíc dříve to bylo 0,7 procenta.
Posledních pár měsíců přineslo eurozóně opětovnou dezinflaci a to překvapivě výraznou. Růst spotřebitelských cen je značně pod cílem ECB. Ačkoli za nízkou inflací stojí hlavně periferie, čísla pod 2procentním cílem vidíme i v jádru eurozóny. V Německu podle předběžných dat v říjnu inflace zvolnila na 1,2 procenta. Výjimkami s inflací nad cílem byly doposud jen Nizozemsko s Estonskem (data do září).
Jeden z představitelů ECB začátkem týdne uvedl, že příliš nelze čekat uvolnění měnové politiky nebo nějaké opatření proti silnému euru. Data dokládající silnou dezinflaci jsou ale naopak argumentem ve prospěch volnější politiky a pravděpodobnost kroku ECB tímto směrem se dál zvýšila. Jedním z faktorů tlumícím inflaci bylo zřejmě i značné posílení eura, které přišlo v září a říjnu. Jde hlavně o důsledek pokračování QE, což ECB neovlivní, přesto evidence dopadů silného kurzu znamenají motivaci k akci.