Techniky horizontálního vrtání a hydraulického štěpení v břidlicových formacích, které v uplynulých čtyřech letech zvýšily těžbu ropy v USA o 25 % a posunuly tamní produkci zemního plynu na nové historické maximum, nacházejí stále větší uplatnění za americkými hranicemi. Úspěch s těžbou z těžko dostupných hornin, který zažívá Texas nebo Severní Dakota, by rády zopakovaly země jako Argentina, Ukrajina, Velká Británie či Polsko.
Podle odhadu společnosti Wood Mackenzie by v příštím roce mělo být mimo Spojené státy vyhloubeno rekordních 400 břidlicových vrtů, z nichž většina připadne na Čínu a Rusko. V porovnání s tisíci americkými vrty to sice není bůhvíjak oslnivé číslo, ale trend vykazuje jasnou růstovou tendenci. Data servisní společnosti Baker Hughes dokládají, že počet vrtných souprav používaných na souši v Evropě a Asii za poslední rok vzrostl o 10 %. Většina z nich je určena pro těžbu z břidlic.
„Je pravděpodobné, že propukne revoluce, ale ne všude a ve stejnou dobu. Nelze jen tak okopírovat americkou zkušenost,“ prohlásila v rozhovoru pro agenturu Bloomberg výkonná ředitelka Mezinárodní energetické agentury (IEA) Maria van der Hoeven. Poukázala tak na odlišnou geologickou strukturu ložisek v USA a jinde ve světě, místy hustější zalidnění, různou dostupnost vody ke vhánění chemikálií do hornin a další faktory komplikující roubování receptu, díky němuž se americká ekonomika výrazně přiblížila k energetické soběstačnosti, vytvořila desetitisíce nových pracovních míst a zvýšila svoji atraktivitu pro průmyslové podniky z celého světa.
V řadě zemí s velkým potenciálem chybí infrastruktura, voda na frakování a také subdodavatelé s moderním vybavením. Jiné státy, například Francie nebo Česko, se navzdory svému potenciálu vůči technikám hydraulického štěpení a horizontálního vrtání staví a priori odmítavě. Další komplikaci představují vlastnická práva. Ve Spojených státech majitelé pozemků zpravidla vlastní i plyn či ropu pod zemí, jinde jsou suroviny ukryté pod povrchem považované za bohatství státu. Obyvatele z okolí vrtů tak nic nemotivuje k tomu, aby těžbu podporovali.
Podle zprávy konzultantské společnosti IHS 23 nejslibnějších ložisek mimo Severní Ameriku skrývá 175 mld. barelů vytěžitelné ropy, přičemž podobná ložiska v Severní Americe mají 40 mld. barelů. Z prvně jmenovaných se může do roku 2020 těžit 5 mil. barelů denně, což je víc, než kolik dnes produkuje Irák či Kanada. „Ropný trh to ovlivní, 5 mil. barelů denně je významné množství,“ tvrdí Steve Trammel z IHS. Dodává ale, že data z ložisek mimo Spojené státy jsou všeobecně mnohem méně spolehlivá.
Největší zásoby břidlicového plynu, odhadované na 1115 bilionů m3, má Čína. Po ní následuje Argentina s 802 biliony m3. Co se nekonvenčních ložisek ropy týče, tabulku vede Rusko se 75 mld. barelů, což by celému světu stačilo na víc než dva roky spotřeby. Velkými zásobami podle amerického Energetického informačního úřadu disponují také Austrálie, Alžírsko či Ukrajina.
Jednou z prvních zemí, která by mohla začít využívat břidlicového bohatství, je podle analytiků Boston Consulting Group Argentina. Produkce v obrovské pánvi Vaca Muerta by mohla začít už za dva roky. Tamní státní koncern YPF na otevření ložisek pracuje spolu s americkým Chevronem a .
V Číně má velký náskok před ostatními britsko-nizozemský , který se státním těžařem CNPC prozkoumává provincii Sečuan, kde se nachází 40 % čínských zásob. Hess Corp zase s CNPC spolupracuje v odlehlém Sin-ťiangu.
Ve Velké Británii se po 18měsíčním moratoriu vrtné soupravy rozvrčí příští rok. Vláda v Londýně do nekonvenčních ložisek vkládá velké naděje, jelikož zásoby ropy a plynu v Severním moři se rychle vyčerpávají a dovoz energií zatěžuje běžný účet platební bilance. Dostatek investičních prostředků zajišťuje přítomnost energetických podniků a v těžařských konsorciích.
Jednou ze zemí, na niž se upíná pozornost společností poskytujících vrtné služby, je Rusko a jeho Baženovova formace. Zhruba 50 metrů tlustá vrstva špatně porózní a těžko rozrušitelné horniny, která se táhne tisíce kilometrů od Omska na sever přes Surgut až ke Karskému moři v hloubce 2,5 kilometru pod zemí, by podle ruských odhadů mohla skrývat neuvěřitelných 25-50 miliard tun ropy, což je dvojnásobek současných potvrzených zásob Ruska. Těžba těžko dostupné ropy by se s pomocí horizontálního vrtání a hydraulického štěpení mohla do konce dekády dostat ze současných 400 tisíc barelů za den až na 2 miliony barelů denně.
Velkou naději do břidlicových ložisek vkládá i Ukrajina, která nedávno podepsala kontrakt s americkou energetickou skupinou za miliardy dolarů o těžbě na západě země. Počáteční investice Chevronu do průzkumných prací by měla činit 350 milionů dolarů. V lednu se Kyjev podobným způsobem dohodl se Shellem. Kontrakt se týkal lokality Juzivska na východě země. Vláda odhaduje, že oba projekty by mohly Ukrajině do pěti let zajistit až 16 miliard krychlových metrů plynu ročně, což je víc než třetina její současné spotřeby. Kyjevu nedávno v rozhovoru pro Financial Times dal mezi evropskými zeměmi největší šance šéf obchodní divize německého energetického koncernu Eon Leonard Birnbaum.
„Do tří až pěti let by měl přijít exponenciální růst vrtné aktivity, tak jako tomu bylo ve Spojených státech. Velkým problémem není kopírování geologie, ale důležitých přísad, které umožnily rozjet břidlicovou revoluci v USA,“ tvrdí šéf komoditní divize Edward Morse.
(Zdroje: Bloomberg, Reuters, EIA, IEA, ČTK)