Evropští oceláři v naději, aneb „tonoucí se železa chytá“

Šest bolestivých let se evropští oceláři snaží vymanit z hluboké recese. Podle mnohých jim nyní svitla naděje v podobě oživující se poptávky v Evropě. Skutečně tomu tak je, nebo spíše platí známé přísloví „tonoucí se stébla chytá“?

Během krize evropská poptávka po oceli klesla o 40 %, nyní se nachází 30 % pod svými předkrizovými hodnotami. Většina odborníků nepředpokládá, že by se ke svým hodnotám (v roce 2007 celkem 203 mil. tun) mohla navrátit. Co víc, nízký zájem minulých let má mít v letošním roce za následek nadprodukci v Evropě v celkovém rozsahu 40 mil. tun. To v podstatě znamená, že oceláři nevyprodají svou produkci, jedině že by přikročili ke snížení cen. Sektoru také nepřidávají vyšší ceny elektřiny a plynu, než kterým podléhají konkurenční podniky v Severní Americe. Ještě hůr případná přeshraniční expanze je nesmírně složitá s ohledem na skutečnost, že nadbytek oceli by v celosvětovém měřítku měl v letošním roce dosáhnout 480 mil. tun.

Na druhou stranu, skutečně existují také pozitivní náznaky. Poptávka po oceli má letos v Evropě vzrůst o 3,1 % na 143,3 mil. tun, což je ve srovnání s loňským poklesem o 0,2 % více než osvěžující údaj. Zvýšenému zájmu má dle World Steel Association nahrát především zvedající se zpracovatelský průmysl. S přivřením oka můžeme za pozitivní označit také osekání nákladů, které od roku 2007 do loňska vedlo ke snížení počtu zaměstnanců v sektoru z 350 tis. na 66 tis., a také rozhodnutí ocelářů zaměřit svůj zrak na kvalitnější technologie zpracování, a tedy lepší produkt. No, a pokud přivřeme oči obě, dalo by se mezi kladné aspekty krize započítat také snížení celkové produkce (z 210 mil. tun na loňských 166 mil. tun), které obvykle může pomoci pohybu cen suroviny směrem vzhůru. Zdá se vám to málo?

Optimismus do žil by ocelářům měla vlít především situace na trhu železné rudy. To je základním materiálem právě pro výrobu oceli. A jestli na trhu oceli existuje nadbytek, pak se v případě železné rudy dá hovořit o obdobné hojnosti. Tak třeba Austrálie, největší dodavatel železné rudy na světě, poslala během prvního čtvrtletí z přístavu Port Hedland 504 lodí nesoucích dostatek suroviny na vybudování 700 mostů Golden Gate. Zásoby největšího světového odběratele Číny narostly do vůbec největších rozměrů v historii. Rio Tinto a BHP Billiton rozšířily své kapacity, aby již zmiňovanou narůstající poptávku po oceli vůbec uspokojily. Výsledkem bude dle Morgan Stanley nabídkový přebytek železné rudy v celkovém rozsahu 64 mil. tun oproti 14 mil. z minulého roku. Co víc, pozitivně se na surovině nepodepisuje ani ekonomické ochlazení v Číně. Ta dle odhadů Bloomberg Industries v minulém roce stálá za 72 % veškerých importů železné rudy. Jenže letošní dodávky do Číny výrazně ochably. Ačkoliv by přebytek železné rudy mohl nakonec být o něco nižší s ohledem na Čínou oznámený plán zvýšit investice do infrastruktury (především pak železnic), vede kombinace výše zmíněného nevyhnutelně k jedinému – poklesu cen železné rudy.

A právě pokles cen může být výrazným pozitivem pro evropské oceláře, jak se sníží vstupní náklady jejich výroby a naopak zvýší marže. Od počátku roku cena železné rudy ztratila 15 %. Podle Credit Suisse je to navíc jen začátek. S ohledem na to, že růst nabídky v letošním roce dosáhne 11%, zatímco u poptávky se počítá s růstem pouze 4 %, ceny železné rudy by dle banky ve druhém pololetí měly klesnout o dodatečných 16 % a zamířit pod hranici 100 USD/tuna, tedy nejnižší úroveň od roku 2012. Analytici Goldman Sachs očekávají letošní pokles na 108 USD a pro rok 2015 dokonce na 80 USD.

Kombinace oživující se poptávky a poklesu cen výrobních vstupů by pak mohla evropským ocelářům skutečně přinést toužebné zlepšení. Případné zrychlení čínské ekonomiky stejně tak může pozitivní efekt ochromit. I proto je na oslavy poněkud předčasně. Přesto – naděje existuje a stéblo, kterého se tonoucí oceláři chytají, je spíše železnou tyčí… Doslova…

(Zdroje: FT, Bloomberg)