Rusko-ukrajinský konflikt pokračuje, v Iráku zuří vnitřní válečný konflikt, situace v Gaze je velmi vážná. Tento krátký seznam by měl stačit na to, abychom vyjmenovali všechny krizové oblasti současnosti. Bohužel tomu tak ale není. Musíme totiž přidat to, že německá ekonomika v posledním čtvrtletí klesla o 0,2 %. Mnozí tento pokles nepovažují za nic důležitého. I tento malý pokles má ale globální význam. Evropa se v tuto chvíli potácí už pět let v krizi, Německo je jejím ekonomickým motorem a očekává se, že ji z krize nakonec vytáhne. Slyšeli jsme už několikrát, že krize skončila. S tím, jak klesá německá ekonomika, je ale těžko takovým tvrzením věřit. Je stále pravděpodobnější, že nesledujeme jen krátké přerušení evropské prosperity, ale nový normál. Návrat ke standardu běžnému před rokem 2008 může trvat velmi dlouho a je namístě přemýšlet o tom, co to znamená.
Vedle Německa má problémy i zbytek Evropy. Francouzský růst byl nulový, Itálie klesla o 0,2 %. Jedinou velkou ekonomikou, která vykázala růst, byla Velká Británie. Tedy země, která je ohledně členství v EU nejskeptičtější. Mimo Irska nerostla žádná evropská ekonomika rychleji než o 1 % a celá EU dosáhla pouze minimálního růstu. Ovšem tempo růstu samozřejmě není jediným relevantním měřítkem, protože nepostihuje celou realitu společnosti.
Pouze cyklický jev?
Je proto důležité podívat se také na nezaměstnanost. Ta je velmi znepokojující. Ve Španělsku a Řecku dosahuje asi 25 %. To je úroveň, která trápila Spojené státy během Velké deprese. Z 28 zemí EU jich má 15 nezaměstnanost nad 10 %. A nejhorší je, že situace se nezlepšuje. Polovina lidí EU žije ve čtyřech zemích: Německu, Francii, Velké Británii a Itálii. Tyto země nyní dohromady rostou asi o 1,25 %, pokud vyloučíme Velkou Británii, klesají o 0,1 %. Nezaměstnanost zde leží v průměru na úrovni 8,5 %, bez Velké Británie na 9,2 %. Právě tato země přitom není členem eurozóny a je u ní největší pravděpodobnost odchodu z EU. Německo, Francie a Itálie tvoří jádro EU, jejich růst leží nízko a nezaměstnanost vysoko.
Šest let po globální krizi nelze špatné ekonomické výsledky považovat za pouhý cyklický jev. Zajímavý je pohled na to, jak se do současných problémů dostalo Německo. Jeho exporty dále rostou, a to včetně exportů do zbytku Evropy (to je jeden z důvodů, proč je oživení ve zbytku Evropy tak pomalé). Zaměstnanost v Německu se nachází vysoko, finanční systém je zdravý. I přesto ale důvěra domácností a firem klesá.
Evropská krize
Pro mě je situace v Evropě záhadou. Jak může být nezaměstnanost tak vysoko bez toho, aby se nedostavila dluhová krize u domácností? Banky by v takové situaci měly čelit prudkému růstu špatných spotřebitelských úvěrů. Už nyní ale mají jmenované klíčové země podíl špatných úvěrů vyšší než 20 %. V celé EU leží tento poměr na 7,3 %, nejhorší je situace v Itálii. Ve Španělsku s jeho vysokou nezaměstnaností se ale nachází na pouhých 8,2 %. Portugalsko má nezaměstnanost nižší, ale podíl špatných úvěrů dosahuje 11 %. Možná lze podobné anomálie vysvětlit rozdílnými definicemi špatných úvěrů. Nicméně základní otázka zůstává: Jak to, že tak vysoká nezaměstnanost nemá dopad na spotřebitelské úvěry? Každopádně není jasné, jak by se Evropě mohlo podařit rozetnout její gordický uzel.
Následující otázka je politická: Pokud se zpochybní základní premisa existence EU, kterou je společná prosperita, co bude tento celek držet pohromadě? Relevantní je to zejména ve vztahu k Rusku. Je jasné, jaké zájmy mají vůči konfliktu na Ukrajině země jako Polsko či Rumunsko. Ale zájmy Španělska moc jasné nejsou. Jestliže se celý blok potácí hluboko v problémech, sledování společných cílů ve znamení prosperity není fungujícím faktorem. Známky rozpadu jsou již patrné například na hrozbách Velké Británie týkajících se odchodu z EU.
Další známkou štěpení je růst síly euroskeptických stran. Podle některých názorů jde pouze o odraz protestních hlasů. Ale rozsah celé věci ukazuje, že se jedná o významnou změnu. Největším nebezpečím nejsou z hlediska společenských změn mladí lidé, ale nezaměstnaní muži a ženy středního věku. Mladí lidé hází kameny a pak jdou domů. Střední třída, která ztratila naděje, ale stojí v jádru fašismu a představuje skutečnou hrozbu Evropě. Rusko je důležité a to samé platí o islámu. Svět ale ovlivní zejména vývoj na tomto kontinentu.
Autorem je George Friedman.
Zdroj: Geopolitical Weekly