Český pracovní trh čelí zásadní proměně. Stárnoucí populace, nízká porodnost, nedostatek pracovní síly a pomalá adaptace na nové technologie vytvářejí tlak na firmy i zaměstnance. „Bez změny přístupu k lidem nad 50 let a bez podpory rekvalifikací se česká ekonomika neobejde,“ varuje host MakroMixéru Tomáš Ervín Dombrovský, analytik pracovního trhu, konzultant a odborník na trendy v oblasti lidských zdrojů a zaměstnanosti ve společnosti Alma Career. Co se stane, až na jednoho absolventa budou připadat dva noví důchodci? Proč firmy stále přehlížejí polovinu dostupných lidí? A může umělá inteligence zachránit produktivitu práce?

Překvapivě odolná ekonomika, rostoucí mzdy a posilující koruna

Na úvod tradiční tři klíčová ekonomická témata podle hlavního ekonoma Patria Finance Jana Bureše. Česká ekonomika si vede překvapivě dobře, ať už jde o průmysl, maloobchod nebo podnikatelské nálady, podotýká ekonom. „A zejména maloobchod, který roste reálně o 6 % meziročně, tak to bylo velké překvapení.“ Ale překvapil také průmysl, kde ani cyklická odvětví, u kterých se čekalo, že nejistota z obchodních válek sehraje svoji roli, nepociťuje žádné výraznější dopady obchodního napětí.

A polepšily si i české mzdy, a to 6–7 % meziročně. Bureš ale upozorňuje, že od pandemie produktivita práce od pandemie stagnuje. „Pokud budeme počítat s dvouprocentním růstem produktivity jako s novým normálem, tak si myslím, že rozumný růst mezd je někde okolo 4–5 %,“ domnívá se Bureš a očekává, že uvidíme zvolnění růstu mezd.

Koruna začala překvapivě posilovat, což je pro naše výjezdy do ciziny lehce dobrá zpráva. „Česko těží z historicky velmi slabého dolaru, což pomáhá obecně všem měnám, které jsou navěšené na euro,“ vysvětluje ekonom. Navíc česká koruna těží z opatrného přístupu České národní banky k dalším snižováním úrokových sazeb a v neposlední řadě ani zmíněná čísla z ekonomiky nejsou vůbec špatná. „Tento trojlístek stojí za tím, že česká koruna pozvolna začíná posilovat,“ dodal Bureš.

Jeden absolvent na dva nové důchodce

Podle projekcí bude v roce 2056 tvořit podíl osob starších 65 let třetina obyvatelstva. Do toho můžeme připočítat to, že se rodí nejméně dětí v historii. Co to bude znamenat pro trh práce? A dá se odhadnout, v jakých letech nás čeká největší problém, ptá se Robert Břešťan svého hosta Tomáše Ervína Dombrovského.

„Už teď máme na pracovním trhu třetinu lidí ve věku 40 až 49 let a skoro 30 % je 50 plus,“ uvádí Dombrovský s tím, že průměrný věk zaměstnanců je někde kolem 45 let a posouvá se pořád nahoru. A v horizontu 15 let nejsilnější ročníky Husákových dětí, kterých je řádově 180–210 tisíc ročně v každém jednom ročníku, budou mířit do předdůchodového nebo důchodového věku. Plně střídat je budou pouze stotisícové ročníky. „Takže se v horizontu 15 let blížíme nepoměru dvě ku jedné - na každého jednoho absolventa dva lidi nově s nárokem na důchod,“ říká analytik.

Hážeme přes palubu polovinu dostupných lidí

V podobné situaci je většina vyspělého světa – Korea, Japonsko, dlouhodobě celá Evropa, i Čína. Podle Dombrovského jsou snahy o zvýšení porodnosti velmi těžké a spíše se musíme připravovat na nový balanc, kdy lidí nebude neustále přibývat a kdy budeme pracovat s omezenými zdroji a kdy musíme co nejlépe využít každého, kdo je i pro pracovní trh dostupný. To znamená, že musíme zapojovat výrazně lépe i lidi, kteří jsou dneska hodně přehlížení. „My dneska de facto na pracovním trhu z pohledu zaměstnavatelů hážeme přes palubu řádově polovinu dostupných lidí – ve vyšším věku, pečující, s nějakým zdravotním omezením, … což si absolutně nemůžeme dovolit,“ říká expert na pracovní trh.

Lekce z Japonska

Krásnou lekcí může být Japonsko, jehož vývoj v posledních 20 letech byl ovlivněn primárně stárnutím populace. Podle Dombrovského se můžeme poučit tak, že budeme odbourávat ostré předěly a hranice – práce na full time versus důchod na full time, produktivní člověk versus absolutně neproduktivní člověk, o kterého už jenom pečujeme a je pro společnost svým způsobem zátěží, aktivní člověk versus senior, který už jenom dožívá. „Potřebujeme začít tyhle hranice rozmělňovat i na pracovním trhu a být schopni ty lidi udržet třeba snižováním úvazků, změny rozsahu práce nebo i zaměření ve vyšším věku, tak, aby ti lidi byli pořád zapojení alespoň nějakou měrou a odcházeli postupně z větší aktivity do menší,“ domnívá se Dombrovský.

AI nepřinese zlom

Co nové technologie, jako je umělá inteligence, kvantové výpočetní metody nebo obecně digitalizace? Mohou pomoci zvyšovat produktivitu práce? Zde se cítí být analytik realista v tom smyslu, že plné využití v praxi s viditelnými dopady bude mnohem delší, než si dneska myslíme. „Spíše půjde o postupné proměny nároků na to, jakým způsobem práci dneska vykonáváme, kde potřebujeme jednoho specialistu pro nějaký okruh činností, které se můžou i více rozšiřovat, slučovat a kde nám naopak vznikne třeba prostor pro nové specializace, kdy si uvolníme ruce na to, co zatím nejsme schopni pokrývat.“

Co se týče doplnění kvalifikace nebo úplné rekvalifikace, tak firmy dávají podle Dombrovského přednost mladším do 45 let. „Když najednou půlku populace začneme vytěsňovat z možností učit se nové věci a posouvat se v práci i do zajímavější role, tak nelze mluvit o zvyšování inovativnosti, o adaptaci na nové technologie,“ domnívá se analytik.

Nečekat na ideálního kandidáta

Může také vzniknout paradox, kdy bude růst skupina extrémně těžko zaměstnatelných lidí a v ruku v ruce s tím poroste počet pozic, které budou extrémně těžko obsaditelné a rozevřou se nůžky mezi tím, co firmy potřebují a co lidi můžou nabídnout, upozorňuje expert. „Ale máme jednu výhodu v tom smyslu, že jsme hodně průmyslová země a pořád máme velký prostor ve službách, do kterých i právě rekvalifikace nebo nějaký přesun části lidí je snazší.“

Firmy podle něj nemohou čekat na perfektně připraveného kandidáta přesně odpovídajícího nárokům na pozici. Ochota a otevřenost lidí doplnit si kvalifikaci je podle něj poměrně vysoká. „Lidi podle nejnovějších výzkumů ztrácí učenlivost až ve chvíli, kdy se přestávají učit. I padesátníci mají úplně stejnou, dokud se můžou učit,“ dodává.

Na větší flexibilitu potřebujeme větší rezervy

Česko má nejnižší nezaměstnanost v Evropě a zároveň jednu z nejvyšších zaměstnaností ve věku 20–64. Zároveň ale máme jednu z nejnižších měr fluktuace. V čem se lišíme, je zázemí a podmínky lidí, protože jedna z velkých bariér i pro ochotu podstupovat riziko změny práce, je finanční zázemí, nějaké disponibilní rezervy pro případ výpadku příjmů a tady brutálně propadáme, uvádí Dombrovský. „22 % zaměstnanců nemá rezervy ani na měsíc výpadku příjmů, dalších 14 % právě na měsíc a celkem 70 % nejvýše na tři měsíce, což je z mého pohledu taková hraniční doba pro nějaké smysluplné hledání práce.“

Flexi novela zákoníku práce

Od 1. ledna začne platit flexi novela zákoníku práce, a hlavně redesign podpory v nezaměstnanosti a v rekvalifikacích. „Konečně rušíme penalizaci lidí, co odchází dobrovolně z práce, ti měli doteď výrazně nižší podporu v nezaměstnanosti,“ uvádí Dombrovský. Dále se navyšuje strop maximální podpory na 80 % průměrné mzdy v ekonomice za předchozí rok a výrazně se mění průběh čerpání s tím, že první dva měsíce pro lidi do 52 let jsou 80 % předchozích čistých příjmů, pro lidi nad 52 to jsou to tři měsíce a pak to klesá. Zároveň jde o restriktivní model, aby se nedal příliš zneužívat. „Poté, když člověk nenajde práci první 2–3 měsíce, tak je výrazně vyšší motivace pro rekvalifikaci nebo doplnění kvalifikace, protože tam je opět 80% podpora v rámci probíhající rekvalifikace,“ dodává analytik.

Raději polomrtvý vrabec v hrsti…

Mají Češi rádi to svoje jisté? „U nás opravdu pro většinu lidí polomrtvý vrabec v hrsti je lepší než jakýkoliv pták,“ říká Dombrovský. Jako možné řešení zmiňuje dánský model Flexiccurity, který umožňuje výrazně větší svobodu v nastavení podmínek mezi zaměstnavateli a zaměstnanci. „Ale to vyžaduje výrazně vyšší vyjednávací pozici i samotných zaměstnanců a ta je podpořená mimo jiné výrazně lepším systémem Security části, kdy je prostě větší podpora při změnách práce, při rekvalifikacích, při kariérovém poradenství atd.,“ podotýká.

Když se podíváme na výkonnost českých firem, na HDP na hlavu v paritě kupní síly a na mzdové náklady zaměstnavatelů, tak Česká republika se pořád extrémně vyplácí. Pořád máme velmi vysoký nepoměr mezi HDP na hlavu a mzdovými náklady. Dokonce i Slovensko už je dražší kvůli vyššímu zdanění než my, podotýká expert. „Jak zaměstnanci, tak celé organizace nebo jejich vedení musí více vyjednávat i s vlastníky a investory a začít vysvětlovat, že bez investice do lidí tady prostě takhle kvalitní zaměstnanost příliš dlouho neudržíme,“ říká Dombrovský.

Bez pracovní migrace se neobejdeme

„Potřebujeme, aby lidi byli schopni naskakovat tam, kde jsou opravdu potřeba, a zároveň potřebujeme, aby tady rostla kupní síla a byli jsme schopni více investovat do služeb, což se zatím nedělo,“ uvádí expert, ale dodává, že bez pracovní migrace se neobejdeme. Největší skupinou na pracovním trhu jsou v Česku Slováci a po nich Ukrajinci, ti ale pracují výrazně pod svou kvalifikaci nebo úplně mimo své zaměření. „Vidíme, že třeba zdravotní sestry dělají v úklidu, dělají za pokladnama, ale my potřebujeme hlavně ty zdravotní sestry,“ říká Dombrovský a dodává, že zároveň máme i velkou regulaci v uznávání kvalifikace. „Snad jen Maďarsko je v rámci Evropský unie více uzavřené než my v rámci regulace a přístupu na pracovní trh. Ale je pravda, že snaha o nějaký zjednodušení je.“

Je ti 50 a víc? Tak už si jen doklepej to své...

Česko patří spíše na chvost Evropy, co se intenzivního průběžného vzdělávání týče. Hlavní motivací proto, učit se něco nového, je to, že „chci, aby to vedlo k tomu, že můžu dělat buď lepší práci nebo za lepších podmínek nebo si zlepšit postavení v té práci, a to se ve spoustě případů neděje“, podotýká Dombrovský. „Jenom 27 % zaměstnanců říká, že jejich perspektiva uplatnění roste vzhledem k tomu, jak do nich ta firma investuje nebo kam jim umožňuje se posouvat. 73 % lidí v práci přinejlepším stagnuje.“ Pustit rutinéra z jednoho týmu do druhého se firmám moc nechce, protože by si komplikovaly práci, říká analytik.

Ochota pro další vzdělávání není vysoká ani mezi zaměstnanci. Pouze 6-7 % jich investuje do vlastního vzdělávání, 10 % jich o tom uvažuje. Mezi bariéry patří nedostatek času a peněz, ale také to, že nové vědomosti nemohou uplatnit u současného zaměstnavatele. A zejména to platí pro lidi vyššího věku, kterým „už říkáme, ty si doklepej to své. Ale doklepávat 15 let do důchodu, představte si to na sobě, to fakt nechcete,“ varuje expert. Lidem po padesátce potřebujeme dávat ze strany firem pocit, že s nimi počítáme a že se mohou posouvat.

Počítá Dombrovský s důchodem? „Já počítám s tím, že budu pracovat, dokud nepadnu. Takže africký důchodový model…,“ uzavírá analytik.

Výstupy z podcastu MakroMixér naleznete na Patria.cz a Hlidacipes.org a samotné podcasty ve službách Spotify, Apple Podcasts, YouTube (Music) či SoundCloud. Podcast MakroMixér pravidelně vybírá tři důležitá ekonomická témata, ve druhé části vyzpovídává zajímavé a chytré hosty. Zaposlouchejte se!