Sankce proti Rusku a německé pokrytectví

Angela Merkelová pronesla před několika dny projev před členy její strany CDU. Po jeho skončení se jí dostalo devítiminutového potlesku ve stoje. Mimo jiné zaznělo, že sankce „byly správnou reakcí bez ohledu na to, jak moc chceme s Ruskem udržet dobré vztahy“. Merkelová také uvedla, že její země „se musí držet svých principů“. Otázka ale zní, jak ve světle podobných prohlášení vysvětlit například to, že Deutsche Bank ve své interní zprávě týkající se ruských aktivit hovoří o 10 miliardách podezřelých transakcí.

Zdá se, že tyto operace souvisí s převody prostředků ruských podnikatelů do zahraničí. Mezi klienty banky přitom patří někteří přátelé Vladimira Putina, kterých se sankce přímo dotýkají. Až 1 miliarda dolarů ze zmíněných transakcí je tvořena „zrcadlovými obchody“ z let 2014 a 2015, kdy docházelo k nákupu cenných papírů na jednom trhu a jejich prodeji na druhém tak, aby došlo k převodu peněz mezi různými jurisdikcemi.

Zdá se, že německý regulátor se o popsané transakce nezajímá ani zdaleka tolik jako regulátor ruský. Ruská centrální banka totiž uložila Deutsche Bank pokutu ve výši 5 000 dolarů, ale Němci celou věc zatím úplně ignorují. Tlačí na ně však americké Ministerstvo financí, které se o celou věc začalo rovněž zajímat a tlačí na Německo, aby začalo vyšetřování.

Němci také nevěnují žádnou pozornost tomu, že ruská společnost, která je z 65 % vlastněna Siemensem, bude vyrábět turbíny pro elektrárny na Krymu. Tím by byl řešen problém energetické závislosti Krymu na Ukrajině, ale firmy z EU by na Krym vybavení pro elektrárny dodávat neměly. Z technického hlediska je tento kontrakt v souladu se sankcemi, ale fakticky ne, protože pokud německá firma v podstatě dodává elektrárny na Krym, s duchem sankcí to v souladu není.

Zmínit můžeme i kontrakt uzavřený mezi Gazpromem a německými firmami E.ON a BASF. Týká se plynovodu Nord Stream a jeho prodloužení do Německa, které by Rusku umožnilo obejít při dodávkách do Evropy Ukrajinu. Minulý rok muselo Rusko zrušit projekt South Stream, i když jej země jako Itálie, Bulharsko či Rakousko velmi podporovaly. Doufaly totiž, že jim přinese levnější energii. Evropská komise, v jejímž čele tehdy stál Němec, ale shledala, že projekt jde proti pravidlům EU, protože je vlastněný dodavatelem plynu. Porušuje totiž antimonopolní zákon. Bulharsko tak bylo donuceno od projektu odstoupit.

Dochází tedy k tomu, že byl zakázán projekt South Stream, ale nyní se v tichosti jedná o Nord Streamu 2. Zdá se, že pravidla by měla platit pro všechny stejně. Merkelová nyní tvrdí, že jde o projekt soukromého sektoru a ona tudíž do něj nechce zasahovat. Někdo by mohl celý přístup Německa považovat za pokrytecký. Ale sankce představují hlavně politický nástroj. Z ekonomického hlediska mohou asi za 10 % celkového poklesu ruské ekonomiky. Omezily přístup ruských bank a firem na západní trhy, ale ty nakonec omezily své dluhy v eurech a dolarech a to zlepšilo jejich celkové finanční zdraví. Jiný významný efekt patrný není.

Sankce byly nápadem Američanů, kteří byli rádi za podporu ze strany Merkelové. Západ se společně postavil ruské agresi, ale není praktické, aby za to všechno platily německé firmy. Sankční aktivismus ze strany vlády by byl kontraproduktivní. Možná, že Merkelová bude muset proti Nord Streamu nakonec vystoupit, protože na jihu Evropy už je protiněmecký sentiment příliš silný. Místo toho ale bude spíše trvat na tom, aby byl celý projekt v souladu s pravidly EU. Itálie a její spojenci se prostě měli při prosazování svého projektu snažit více.

Autorem je Leonid Bershidsky.

Zdroj: Bloomberg