Podle předběžného odhadu Eurostatu v březnu poklesly spotřebitelské ceny v eurozóně o 0,1 %. Je to lepší výsledek než v únoru, kdy inflace dosáhla -0,2 %. Na druhou stranu jde o výsledek, který finanční trhy očekávaly.
Jádrová inflace, která abstrahuje od cen energií, potravin, alkoholu a tabáku, se po krátké přestávce opět dostává na 1 %. Nadále proto platí, že celková inflace je v záporu pouze díky energiím, tedy především levným pohonným hmotám. Ostatní skupiny v rámci spotřebitelského koše (potraviny, cigarety, alkohol a další spotřební zboží) i nadále pozvolna zdražují, přičemž nejrychlejší pohyb nahoru i nadále zaznamenávají služby.
I když je tedy celková inflace v záporu, není eurozóna – jak potvrzuje jádrová inflace – až tak bezinflačním teritoriem. Přesto lze i nadále očekávat, že uvolněná měnová politika ECB hned tak neskončí. Není dokonce ani vyloučené, že poslední snížení úrokových sazeb ECB bylo skutečně posledním. Zvláště, když euro stále posiluje, navzdory vyšším úrokovým sazbám v USA.
Záporné inflaci zřejmě ještě není zcela konec, samozřejmě za předpokladu, že nedojde k dalšímu výraznému zvýšení cen ropy a následně pohonných hmot napříč Evropou. V blízkosti nuly se může inflace pohybovat dokonce ještě další půlrok a teprve ve druhé polovině letošního roku by se konečně mohla od nuly odpoutat a zamířit do blízkosti jedničky s tím, jak z inflace postupně vyprchá efekt zlevňování PHM.
K dosažení cíle ECB však inflace ještě musí zdolat hodně dlouhou cestu bez ohledu na záporné sazby nebo masívní tisk eur. Měnový transmisní mechanismus ani v těchto podmínkách nefunguje naplno, a tak inflaci prozatím vidíme u jiných aktiv než u spotřebního zboží. Aktuálně se totiž realizuje v nemovitostech.