Ve Venezuele se již delší dobu schyluje k opravdové ekonomické tragédii. Prezident latinskoamerické země Nicolas Maduro vyhlásil již před nějakým časem stav ekonomické nouze. Není pochyb o tom, že hospodářství Venezuely se nachází na pokraji bankrotu a lidem se nedostávají ani základní potraviny, léky či hygienické potřeby. Neuvěřitelné však je spíše to, jak současný prezident mohl nechat situaci dojít až takhle žalostně daleko.
Ekonomika visící nad propastí
Nicolas Maduro se dostal k moci v roce 2013. Uvedl se mírně řečeno kontroverzním tvrzením o tom, že mu duch jeho předchůdce na postu hlavy státu Huga Cháveze sdělil, že Cháveze nezabila rakovina, ale šlo o případ ohavné vraždy zosnované americkou CIA. Nyní Maduro spíše jen hraje o čas, kterého mu mnoho nezbývá. Faktem zůstává, že Venezuela se hroutí. Mezinárodní měnový fond předpovídá této latinskoamerické ekonomice pro letošní rok dokonce 8procenntí pokles hrubého domácího produktu. Jen ve třetím čtvrtletí loňského roku tamní ekonomika v meziročním srovnání spadla o více než 7 procent. Z pohledu inflace se Venezuela pyšní smutným prvenstvím vůbec nejrychleji rostoucích spotřebitelských cen na světě. Vloni v prosinci míra inflace meziročně stoupla o těžko uvěřitelných 180 procent. Tekoucí voda nebo elektřina se staly pro obyvatele Venezuely skutečným luxusem. Potraviny nebo léčiva jsou nedostatkovým zbožím.
Levná ropa jádrem problému?
Venezuela až příliš spoléhala na ropu jako klíčový vývozní artikl. V době, kdy barel černého zlata stál v roce 2014 i více než 100 dolarů tato strategie možná vycházela. Podmínky na globálním ropném trhu se však změnily a cena černého zlata se propadla až pod 30 dolarů za barel. I proto právě Venezuela, která je členem Organizace zemí vyvážejících ropu, byla hlavním iniciátorem produkčního stropu a omezení tak, aby se hodnota barelu černé komodity konečně výrazně zvýšila. Snahy sice ztroskotaly, nicméně výpadky produkce a bankroty ropných společností v USA pomáhají trhu černého zlata k postupnému návratu do rovnováhy a cena barelu se v minulém týdnu konečně opět podívala nad 50 dolarů. Venezuelu však ani tato cena rozhodně nezachrání.
Osamělý levicový revolucionář
Laciná ropa a zadlužení obřích rozměrů zanechaly navíc dovozce s mizivým množstvím zahraničních měn. Prezident Maduro se však nemá ani k tomu, aby zrušil zcela neudržitelné fiskální i měnové politiky, které zdědil po svém předchůdci, ani k tomu, aby přijal pomoc zvenčí. Každým dnem je těžší říci, zda se Maduro jen drží zuby nehty u moci nebo svou zemi aktivně potápí. Minulý týden venezuelský prezident navštěvoval ostrovní sousedy v zoufalé snaze získat hotovost. Poslední Madurova cesta jen ukazuje, jak moc izolovaným se ideový revolucionářský dědic Huga Cháveze stal.
Doba, kdy valné většině latinskoamerických režimů dominovaly levicové a populistické vlády, je dávno minulostí. S odvoláním brazilské prezidentky Dilmy Rousseffové z funkce kvůli obvinění z manipulace s rozpočtovými účty, ztratil v podstatě Maduro posledního silného regionálního spojence. A vypadá to, že ani Maduro svůj šestiletý prezidentský mandát nedokončí. Tamní opozice již sbírá podpisy potřebné k zahájení procesu odvolání. Podle venezuelské ústavy pokud prezident v úřadu vydrží do 10. ledna příštího roku může jmenovat místo svolání předčasných voleb, ve kterých by s jistotou prohrál, svého nástupce. Latinskoamerický režim nyní hraje poměrně nebezpečnou hru, většina Venezuelců nechce nic jiného než odchod Madura z funkce. Neklid v ulicích sílí a nejsou vyloučeny ani větší společenské otřesy. Venezuelská hospodářská tragédie se stále více blíží do finále a s neustále se zvyšující pravděpodobností nakonec skončí ošklivými násilnostmi.
Zdroj: FT, BBG