Pozor na velmi levné akcie, které jsou stále absurdně drahé

Společnost Transocean se obchoduje s PE ve výši 3 (viz předchozí příspěvek „Tři „absurdně“ levné akcie“), dnešní „absurdně levná“ akcie na tom je jen o chlup lépe. PE akcií společnosti American Airlines se totiž pohybuje kolem hodnoty 4. Jinak řečeno, investoři jsou ochotni za akcii platit jen čtyřnásobek zisků (generovaných firmou za posledních 12 měsíců). Od jara letošního roku si přitom tento titul připisuje více než 50 %. Zde tedy už nějaký čas nejde o takového tržního otloukánka jako tomu je v případě ropné Transocean:

^{Zdroj: Financial Times}

Je svým způsobem hezké, že do výběru akcií s velmi nízkým PE spadly zmíněné dvě společnosti, jejichž osud je úzce provázán s ropným trhem. Jedné prospívá rostoucí cena černého zlata, druhé kvůli nákladům na paliva naopak škodí. Proč se ale tedy AA v prostředí ropného útlumu obchoduje s velmi nízkými násobky stejně, jako Transocean?

Investor Brian Feroldi tvrdí, že AA sice těží z nižších cen paliv, ale to samé platí o její konkurenci. Všechny firmy v odvětví se pak snaží naplnit své volné kapacity a to vede v podstatě k cenové válce. A ta více než vyvažuje pozitivní dopad nižších cen u jednoho z nejdůležitějších vstupů aerolinek.

Zdá se tedy, že podobně jako v řadě jiných odvětví, se i zde čeká na to, až dojde ke snížení kapacit. Jak ukazují třeba automobilky, na to se dá čekat hodně dlouho i přesto, že se zdá, že situace již není udržitelná. U AA analytický konsenzus hovoří o tom, že tržby by sice v příštím roce měly růst o 3 %, zisky by ale měly klesnout o 12 %. A v následujících pěti letech by měly ročně klesnout v průměru o 16 %. I zde je tedy jasné, že nízké PE je odrazem špatného růstového výhledu a také rizika.

Past, nebo příležitost?

Je jen úzká hranice mezi hodnotovou příležitostí a hodnotovou pastí. To zda, jsme čelili první, či druhé, zjistíme vždy až zpětně. Určitou představu ale získáme pohledem na fundament firmy. U firem, kde se podobně jako zde čeká na nějaký významný obrat, je klíčová zejména síla rozvahy. Přece jen se totiž mnohem lépe čeká s nízkým dluhem, popřípadě zásobou hotovosti, než se zdecimovanou rozvahou.

Pohled na rozvahu a tok hotovosti AA je více než zajímavý. Až do roku 2014 měla firma problémy s pokrytím svých investic svým provozním cash flow. V roce 2015 se to změnilo. Ale firma namísto toho, aby volnou hotovostí snížila dluhy, masivně navýšila výplatu hotovosti akcionářům. Takový krok mi dává smysl pouze v případě, že rozvaha je skutečně hodně silná. Dluhy AA se ovšem blíží hodnotě 25 miliard dolarů, hotovost převyšuje 6 miliard dolarů. EBITDA ve výjimečně dobrém minulém roce dosáhla asi 8 miliard dolarů a pravděpodobně se bude zhoršovat (viz výše). Dluhy tedy nejsou na nějakých konzervativních úrovních.

V podobných případech většinou přemýšlím o tom, proč vedení takovýchto firem neposiluje rozvahu a namísto toho se snaží potěšit akcionáře v podstatě za každou cenu. Možná je k tomu tlačí krátkodobá tržní mentalita, možná nějaká podivná finanční teorie. A možná vidím celou věc moc skepticky, AA už čelí jen zářné budoucnosti a bude schopná generovat tolik hotovosti, že zpevní svou rozvahu a zároveň vyplácet hezké částky akcionářům. Můj tip společnosti ale AA určitě není. Dnešní příspěvek tak nabízím čtenářovi spíše jako varování: I levné akcie mohou být absurdně drahé.