Již dlouhou dobu se hovoří o návratu hodnotových akcií. Ale třeba pohled na jejich valuace vlastně neukazuje, že by z historického pohledu šlo o nějakou zanedbávanou část trhu. Dnes téma trochu rozvedu vyprávěním o určitém cyklickém návratu a naopak strukturálním úpadku.
Dnešní obrázek porovnává vývoj na hodnotových akcií relativně k těm růstovým s tokem peněz do hodnotových fondů. Konkrétněji jde o plovoucí šestiměsíční změny – každý bod tedy ukazuje, jak si hodnota vedla za posledních šest měsíců relativně k růstu. Nepřekvapivě vidíme znatelné cyklické přelivy sem a tam. A graf poukazuje hlavně na ten současný (viz níže):
Zdroj: X
Zdaleka nejlépe na tom byla hodnota s relativní šestiměsíční návratností v cca polovině roku 2022, ale už rok 2023 přinesl opačný extrém. Nálada a relativní návratnost se tedy mohou měnit docela rychle, což také není nijak překvapivé. Graf pak směřuje zejména k tomu, že tok peněz do hodnoty je nyní ve srovnání s růstem na globální úrovni hodně silný. Připomíná právě dění v roce 2022 a i o rok předtím. Což by teoreticky mohlo naznačovat, že (relativní) návratnost hodnoty by se mohla zase dost zvedat. Tedy pokud by se historie a současnost nějak více rýmovaly. Toliko ke zmíněnému cyklu, co strukturálnější pohled?
Já bych v této souvislosti připomněl, že u obou skupin, tedy u hodnotových i růstových akcií, by mělo jít o hodnotu. Přesněji řečeno poměr hodnoty k ceně. Hovoříme tu pouze o tom, že růstové akcie by měly mít pomyslné těžiště toho, co akcionářům vydělají, posunuto více do budoucnosti. I u nich ale minimálně z fundamentálního pohledu závisí na tom, jaké cash flow budou pro akcionáře generovat. A jaká je tudíž jeho současná hodnota (zejména relativně k ceně akcie).
Zmínil bych pak to, že růstové akcie mohou být svou povahou stále stejné, ale u hodnotových možná došlo k docela významným posunům: Připomeňme si, že před řadou desetiletí neexistoval nějaký ucelený a vnitřně konzistentní pohled na to, co vlastně určuje hodnotu firmy a akcií. Tj. ani fundamentálně založení investoři neodhadovali dlouhodobý ziskový potenciál, tok hotovosti a jeho současnou hodnotu. Mohli mít spíše tendenci vnímat, co je teď – jaká je „likvidační“ hodnota aktiv a následně akcií. A jak si stojí relativně k ceně akcie. Z toho plynula jednoduchá definice hodnotových akcií jako ty s nízkým poměrem tržní ceny akcie k její účetní hodnotě. Nebo obecněji ty s celkově nízkými valuačními násobky.
V historii hodnotových akcií se objevovaly ty, které byly skutečně podhodnocené. Ale i ty, u kterých měly nízké valuace dobrý důvod. Tedy spíše hodnotové pasti, kde nízké valuace nebyly známkou investiční příležitosti, ale skutečných problémů firmy. Směřuji tím vším k tomu, že:
S větší dostupností informací, lepšími metodami valuací a vůbec celkovému pohledu na hodnotu a atraktivitu akcií může mnohem rychleji docházet k eliminaci skutečně zajímavých hodnotových investic. Respektive k tomu, že se vůbec objeví. A na trhu zůstává více hodnotových pastí. Což by také vysvětlovalo celkově nižší zájem o hodnotovou část trhu – protože už nejde o ty hodnotové akcie, které se objevovaly dříve. V tomto smyslu tedy možná dochází ke strukturálnímu úpadku, nebo mizení skutečných hodnotových akcií/příležitostí.