Jednoduché vysvětlení deziluze z EU

V USA mají lidé hodně důvodů k obavám z dlouhodobé nezaměstnanosti. Jejich problémy jsou ale zanedbatelné ve srovnání s tím, čemu čelí Evropa. V eurozóně se průměrná nezaměstnanost po roce 2000 drží nad 9 %. Jen krátce se pod tuto úroveň dostala těsně před Velkou recesí a po ní už se drží nad 10 %.

Evropský problém s nezaměstnaností je ale ještě horší, než naznačují výše uvedená čísla. Průměrná nezaměstnanost totiž neukazuje na obrovské rozdíly mezi jednotlivými zeměmi. Ve Francii byla nezaměstnanost v září letošního roku na 10,2 %, v Itálii na 11,7 %, ve Španělsku na 19,3 % a v Řecku dokonce na 23,2 %.

A tato čísla neukazují, kolik lidí je nezaměstnaných dlouhodobě. V knize „Long-Term Unemployment After the Great Recession: Causes and Remedies“ Samuel Bentolila a Marcel Jansen tvrdí, že pokud bychom ve 28 evropských zemích považovali za nezaměstnané pouze ty, kteří hledají práci déle než jeden rok, průměrná nezaměstnanost by v roce 2015 stále dosahovala více než 5 %. A v mnoha zemích počet dlouhodobě nezaměstnaných převyšuje dokonce 50 % celkového počtu nezaměstnaných. Konkrétní výši tohoto podílu ve vybraných zemích v roce 2007 (vyznačeno modře) a v roce 2015 (vyznačeno červeně) zobrazuje graf:

Dovedete si představit, jaké sociální bouře by vypukly v USA, kdyby se tam nezaměstnanost držela po sedm let nad 10 % namísto toho, aby v roce 2009 překročila 10 %, ale v roce 2015 už byla pod 5 %? Dovedete si představit, co by se v USA dělo, kdyby polovina z těchto nezaměstnaných hledala práci déle než jeden rok? Pokud se podíváme na vývoj nezaměstnanosti, dostaneme poměrně vypovídající obrázek o tom, proč evropská veřejnost nemá moc velké nadšení pro EU.

Autorem je ekonom Timothy Taylor.

Zdroj: Conversable Economist