Návrat inflace je tu, tedy alespoň u našich sousedů v Německu. Dynamika spotřebitelských cen v největší ekonomice eurozóny se ke konci roku více než zdvojnásobila a zaznamenala největší skok v novodobé historii. Inflace v prosinci vyskočila na 1,7 % (z 0,7 % / očekávání 1,3 %) - to jsou nejvyšší hodnoty od poloviny roku 2013. Otázkou je, zda v tomto světle čekat i dnes vyšší inflaci v eurozóně, zda se mění celkový inflační výhled pro eurozónu na rok 2017 a co to vše znamená pro trhy?
Za celou eurozónu jsme dnes původně odhadovali nárůst prosincové inflace k 1 %. Po německém překvapení je možné, že to bude o 0.1 - 0.2 procentního bodu více. Není to ale jisté, protože na rozdíl od Německa inflace překvapila nižším výsledkem ve Francii (pouze 0,8 %) a ještě neznáme čísla z Itálie. A je zřejmé, že mezi inflačními tlaky v eurozóně zůstanou i nadále poměrně výrazné rozdíly. Za posledních dvanáct měsíců (do listopadu) činila průměrná německá inflace 0,7 %, zatímco italská pouze 0,1 %. Výrazné rozdíly v inflačních tlacích odráží primárně rozdíly v ekonomickém výkonu a především pak na pracovním trhu. Dnešní inflační číslo tedy bude hodně záviset na tom, zda podobně jako francouzská inflace nezklame také inflace italská.
Možná ještě důležitější otázkou je, zda rychlejší inflace na konci roku 2016 automaticky znamená vyšší inflaci pro celý rok 2017. A i zde platí, že ne nutně. Struktura inflace pravděpodobně ukáže, že za vyššími inflačními tlaky zatím stojí především ceny pohonných hmot a energií. Pokud se vyšší ceny energií nezačnou promítat i do ostatních složek spotřebitelského koše, zůstane jádrová inflace nízká (v blízkosti 0,8 %). Vyšší ceny pohonných hmot a energií, které na konci roku 2016 pomohly inflaci vzhůru, ji tak krásně ke konci roku 2017 mohou pomoci zase směrem dolů (pokud se jejich růst zastaví).
I proto nechceme měnit náš inflační výhled pro eurozónu (1,3 % pro rok 2017), dokud neuvidíme jasnější nárůst jádrové inflace v eurozóně a nižší rozdíly v dynamice cen mezi jednotlivými zeměmi. Domníváme se rovněž, že podobný názor bude mít i Evropská centrální banka. A i proto nebude nic měnit na svém závazku “tisknout peníze” do konce roku 2017. Ve finále by tedy z vyšší inflace nemělo moc bodů vytěžit euro, protože rychlejší růst cen těžko pomůže kratším výnosům výrazněji nahoru. Naopak výrazněji mohou jít vzhůru delší eurové výnosy a s nimi ztrácet půdu pod nohama německé dluhopisy.
FOREX
Region
Do řady pozitivních prosincových inflačních překvapení se včera přidalo i Německo, což potvrzuje, že údaj o české inflaci, jenž bude zveřejněn příští úterý (10. ledna), bude z pohledu koruny skutečně důležitou zprávou. Prozatím přitom platí, že forwardové kurzy na druhý kvartál se pohybují nedaleko od spotu, což však v případě, že bychom se dočkali pozitivního inflačního překvapení i v ČR, nemusí ve druhé polovině příštího týdne platit (připomeňme, že ČNB garantuje zachování intervenčního režimu “jen” do konce 1. čtvrtletí).
Včera nicméně byl zajímavější vývoj kurzu zlotého, který se dostal pod hranici EUR/PLN 4,40. Zlotému patrně pomáhá vyšší inflace a pozitivní výsledek PMI (obojí za prosinec).
Dnešní den není z hlediska regionálních statistik příliš zajímavý a pozornost tak přitáhne asi zejména odhad prosincové inflace za celou eurozónu.
EUR/USD/GBP
Velmi vysoká inflační čísla přicházející z eurozóny euru nejenže nepomohla, ale dokonce se zdálo, že rostoucí úrokové sazby společné měně spíše ubližují. Jako jedno z možných vysvětlení se tak nabízí to, že rostoucí úrokové sazby v důsledku vyšší inflace začaly zvyšovat kreditní prémie Itálie a trh může mít obavy o udržitelnost splácení dluhu této země (a tím i o osud měnové unie). Na druhou stranu dolaru nepomohla excelentní čísla z americké ekonomiky – především pak index ISM.
Dnešek bude opět ve znamení důležitých dat (inflace v eurozóně, v USA ADP report) a také zápisu z posledního jednání FOMC. Především ten může dolaru pomoci k dalším ziskům, neboť vyznění prosincového zasedání Fedu bylo jednoznačně jestřábí.