Čína hraje nebezpečnou hru, když prodává cizoměnové rezervy, aby bránila kurz domácí měny. Tvrdí to Čang Ming z čínské akademie společenských věd. Čínské devizové rezervy se od června 2014 snížily o téměř jeden bilion dolarů. Mezi experty jsou stále častěji slyšet názory, že čínští centrální bankéři by měli dát větší prostor trhu.
„Devizové rezervy jsou cenným aktivem, které může Čína použít v kritickém období. Je škoda, že se prodávají v tak masivním objemu,“ uvedl Čang Ming, kterého cituje list The South China Morning Post.
Čínská centrální banka se masivními prodeji cizích měn snaží zabránit velkému poklesu hodnoty čínské měny proti americkému dolaru. Loni jüan proti americkému dolaru klesl o téměř sedm procent, nejvíce od roku 1994. Ke konci loňského prosince bylo v čínském devizovém rezervoáru něco přes tři biliony dolarů, což je nejmenší objem za posledních šest let.
Šance, že čínská měna bude klesat i nadále, je poměrně vysoká, stejně jako pravděpodobnost, že odliv kapitálu z Číny jen tak neskončí. V pozadí je nutné hledat prognózu vyšších úrokových sazeb dolarových aktiv. Dalším faktorem je budoucnost americko-čínských obchodních vztahů, nad kterou se s příchodem spíše ochranářsky vystupujícího prezidenta Donalda Trumpa do Bílého domu vznášejí otazníky.
Ruce pryč?
Čang Ming odhaduje, že letos jüan klesne o zhruba pět procent. Centrální bankéři prý sázejí na oslabování americké měny a zotavování domácí ekonomiky. Podle jeho názoru by ale měli dát ruce od domácí měny pryč.
Podobné názory znějí v čínské vědecké sféře stále častěji. Čang Pin, Mingův kolega z akademie věd, souhlasí, že vláda by měla omezit devizové intervence i dosavadní úroveň řízení měnového kurzu. A Ču Ning z pekingské univerzity Čching-chua už dříve řekl, že Peking by měl dovolit, aby byl směnný kurz domácí měny určován trhem.
Kromě kurzu čínské měny, který se snaží stabilizovat, je čínské vedení citlivé i na odliv kapitálu. Peking se snaží omezit odchozí investice a zavedl i roční kvótu na nákup zahraničních měn ve výši 50 000 dolarů na osobu. Čínský výbor pro dohled nad aktivy ve vlastnictví státu (SASAC) minulý týden uvedl, že zvýší dohled nad odchozími investicemi a vytvoří seznam projektů, do kterých státem řízené firmy nebudou smět investovat.
Stimuly versus udržitelnost
Se zotavováním čínské ekonomiky to zatím vypadá všelijak. Za celý loňský rok rostla druhá největší ekonomika světa nejpomaleji za 26 let, hrubý domácí produkt se zvýšil o 6,7 procenta. Podle ratingové agentury Fitch za to Čína vděčí podpůrným opatřením, včetně uvolněné měnové politiky a zmírnění restrikcí na nákup bydlení. V podpůrných stimulech však zároveň pozoruje nebezpečí pro stabilitu.
„Krátkodobé růstové cíle dostávaly přednost nad některými oblastmi strukturální reformy, především nad snahami omezit závislost ekonomiky na úvěrově náročných investicích. Politice stimulů se podařilo udržet růst v oficiálním cílovém pásmu, avšak na úkor dalšího nárůstu ve využívání úvěrů,“ uvedl Fitch ve zprávě s názvem Stabilní čínský růst odráží podporu, ne udržitelnost. Graf z téže zprávy ukazuje, jak se loni zvýšily investice čínských státem vlastněných podniků do pevných aktiv, tedy, jak říká Fitch, "kvazifiskální stimuly":
Čínský prezident Si Ťin-pching se minulý týden během historického projevu na světovém ekonomickém fóru v Davosu chlubil, že ekonomika Číny vstoupila do "nového normálu" a jejími hlavními motory jsou nyní domácí spotřeba a sektor služeb. Připustil ale, že existují i překážky, jako jsou nadměrné kapacity a nedostatek domácích motorů pro další expanzi.
Vládní podpora slábnoucího hospodářského růstu nezůstává bez odezvy v hospodaření státu. Předběžná data čínského ministerstva financí ukazují, že čínský schodek veřejných financí loni vzrostl na 3,8 procenta HDP. Vládní cíl překonal o zhruba 30 procent.
Zdroje: South China Morning Post, RTRS, Fitch Ratings