Řada lidí se podle všeho domnívá, že když se Pilát ptal „co je pravda?“, říkal to s arogancí, pohrdáním a pýchou v hlase. Možná. Ale je také možné, že to přece jen říkal s určitým zájmem, protože tušil, že se v tu chvíli děje něco výjimečného a věci se možná mají jinak, než se doposud domníval.
Zajímalo by mě, jak budou historici vzdálené budoucnosti hodnotit naší generaci, která se stále více pohybuje ve světě hodně alternativních faktů a velmi kreativních přístupů k pravdě a jejímu hledání. Možná, že v tomto hodnocení dopadneme ještě hůře, než Pilát, protože mnohdy nám to ani za otázku „co je pravda“ nestojí.
„Vykořisťující“ Německo
Americký prezident si vytvořil radu poradců (i když někteří tvrdí že „poradce prezidenta“ je nyní v USA protimluv). Ti mu mají pomáhat v oblasti obchodní politiky. Tedy v oblasti, která může globální ekonomiku poslat do kolen v případě, že propukne těžká obchodní válka. Dosavadním ostřelovacím cílem americké vlády byla Čína. Z části oprávněně (protože si chrání svůj trh mnoha neférovými praktikami), z části úplně pomýleně (protože Čína už se dávno nesnaží „uměle“ oslabovat svou měnu). Nyní se do hledáčku dostalo i Německo, což u této exportní velmoci není překvapivé a čekalo se to.
Šéf zmíněných poradců a ekonom s mnoha neotřelými názory Peter Navarro před několika dny hovořil o tom, že Německo „vykořisťuje“ další evropské země a také Spojené státy, protože německá marka by měla kurz mnohem silnější, než má euro. Je tomu skutečně tak? Ano i ne. Euro je určitě slabší, než by byla německá marka – Němci v tomto smyslu v globálních měnových potyčkách nemusí používat centrální banku, mají na to periferii eurozóny. O vykořisťování bych ale v tomto případě určitě nehovořil, protože vztahů mezi Německem a zbytkem eurozóny je více. Z některých Němci těží, z některých těží ostatní a posoudit vše v čistém vyjádření je dost složité.
Ve vztahu k USA už je Navarrova teze přesnější. Je to podobné, jako kdyby se třeba Morava dostala do nějakých hlubokých ekonomických problémů, kvůli kterým by dokonce znatelně oslabila koruna. A z tohoto oslabení koruny by těžili čeští. Morava by pak v tomto smyslu nahradila v měnových potyčkách ČNB. Němci nemají takovou Moravu, ale periferii. Proč jsem tedy v úvodu začínal s Pilátem, když nyní hovořím o něčem, v čem mají Američané v principu pravdu?
Další alternativní realita
Němci se proti podobným nařčením z vykořisťování samozřejmě začali bouřit a jak jsem zjistil, hodlají být snad ještě vynalézavější a alternativnější než americký prezident. A to už je co říci. Soudím tak podle toho, že měnový analytik v komentáři k aktuální situaci píše: „Předpokládejme, že euro je skutečně z hlediska německé ekonomiky podhodnocené. Co by to znamenalo? Podhodnocení měny znamená, že daná země dává své exporty ostatním za cenu, která je příliš nízká. A za dovozy platí příliš mnoho. Tu určitě nezní jako vykořisťování“.
Výše uvedené zní vlastně logicky a z Německa to dělá dobroděje, který dotuje zbytek světové ekonomiky svými kvalitními a velmi levnými výrobky. Podobným dobrodějem pak tedy bývala i Čína, když podhodnocovala svou měnu a nesmíme zapomenout pochválit ani sami sebe a naší ČNB. Pokud by se ale někdo přece jen zeptal, co je pravda, musel by rychle dojít k závěru, že tu něco nehraje:
Není to vlastně tak, že bez podhodnocené měny by se zboží Německa v zahraničí vůbec neprodalo, nebo prodalo v mnohem nižším množství? Není to vlastně tak, že vyšší exporty podpořené slabší měnou vytváří doma pracovní místa? A o tato pracovní místa tyto kurzově „nadopované“ exporty ve světě slabé agregátní poptávky obírají zbytek globální ekonomiky? Tedy že Čína, Japonsko, ČR a řada dalších nejsou dobrodinci, ale jen útočí, či se brání v globálních měnových potyčkách o využití produkčních kapacit a o pracovní místa?
Německo v eurozóně už roky ukazuje, že při výběru ekonomických faktů a teorií dokáže být někdy hodně selektivní a kreativní. Přestat s tím podle uvedeného asi nehodlá. Zatím se mi tedy nezdá, že by riziko globální obchodní války nějak polevovalo. A zmíněný analytik tvrdí, že roste i riziko skutečných měnových válek, což je dost dobře možné. Ale pokud jsou Němci tak jako on skutečně přesvědčeni, že dotují zbytek světa svými exporty, vlastně by to mělo působit mírotvorně - obě strany by si měly přát silnější euro. Navíc jsou Němci stále posedlí vysokou inflací a Schäuble opakovaně tvrdí, že euro je pro Německo skutečně příliš slabé. V tomto případě by to tak mohlo být snad poprvé, kdy se dvě polopravdy navzájem vyruší, než by konflikt eskalovaly.