Když hovořím o svých obavách z automatizace výroby a jejího dopadu na trh práce, obvykle se setkám s reakcí ve formě otázky: Proč by to ale mělo tentokrát být jinak než v minulosti? Proč by tedy například řidiči nákladních automobilů, kteří ztratí své zaměstnání kvůli samořídícím vozům a umělé inteligenci, neměli najít novou práci někde jinde? Tedy podobně, jako ji našli lidé, kteří dříve ztratili práci v zemědělství?
Z pohledu ekonomické teorie je podobný optimismus správný a podporuje jej i obecný pohled do historie. Tímto přístupem ale ignorujeme jednu podstatnou věc. Posun pracovní síly od zemědělských prací sice byl nakonec pro všechny přínosem, ve své době ale přinesl vážné problémy. A tentokrát tomu pravděpodobně skutečně nebude jinak. Tedy právě proto bychom měli mít obavy.
Zvažme například vývoj mezd v období průmyslové revoluce. Obecně se uvádí, že ve Velké Británii začala průmyslová revoluce kolem roku 1760. Od tohoto roku do roku 1831 vzrostla spotřeba na hlavu o pouhých 22 %. Šlo o 71 let, tudíž nejde o nijak vysoké číslo. Sice se vytvořilo mnoho nového bohatství, ale zároveň vznikly velké náklady spojené se změnami v ekonomice a společnosti. Mimochodem hlavním ekonomickým poučením z té doby je „nebojovat v žádné velké válce“.
Gregory Clark z University of California dokonce uvádí, že mezi lety 1770 a 1810 klesly reálné mzdy asi o 10 %. Podle jeho odhadů trvalo 60 – 70 let, než bylo v ekonomice dosaženo nové rovnováhy a než začaly mzdy znovu soustavně růst. Pokud si představíme, že by současné Spojené státy čekal podobný vývoj mezd, asi by nikdo z nás nehovořil o hladkých změnách a spíše bychom diskutovali o vážných politických problémech. Ale přesně tímto směrem se možná skutečně vydáváme – ukazuje na to například vývoj mediánu příjmů domácností od roku 1999.
Industrializace a pokles počtu pracovních míst v zemědělství také vedly ke změnám ve smýšlení lidí a vědců. Vzrostla popularita socialistických ideí a vliv, který získal Karel Marx, byl dán právě tím, jak probíhala průmyslová revoluce. Marx sice nedokázal správně odhadnout dlouhodobé přínosy kapitalismu a jeho schopnost zvedat životní standard. Dobře ale pochopil problémy a náklady spojené s obdobím transformace. Marxovy myšlenky a teorie pak ovlivnily vývoj v Sovětském svazu či komunistické Číně. A můžeme tvrdit, že i fašistická doktrína zčásti pramení z problémů, které přinesla industrializace devatenáctého a počátku dvacátého století.
Ohledně současného trendu automatizace výroby jsem stále přesvědčen, že bychom měli postupovat s maximální rychlostí. Pokud ale někdo používá průmyslovou revoluci jako argument proti obavám z problémů, které automatizace může přinést, jde o argument lichý. Právě průmyslová revoluce totiž ukazuje, že obavy jsou namístě.
Autor: Tyler Cowen
(Zdroj: Bloomberg)