Před několika měsíci mi jasně došlo, jakou ekonomickou budoucnost má před sebou Hollywood. Byl jsem na natáčení jednoho filmu a hovořil jsem s jeho scénáristou o tom, jak málo efektivní se výroba filmů stala. Před námi se tam potloukalo asi 200 lidí, kteří měli na starost osvícení scény a další technické záležitosti, ovšem většina z nich si hrála se svým chytrým telefonem či něco jedla. Když jsem scénáristovi řekl, že to je důkaz toho, jak se při natáčení plýtvá penězi, řekl mi, že to ještě nic není.
Poté mi vyprávěl, jak při natáčení jedné show šel po ukončení nějakého záběru k jednomu z herců a hovořil s ním o tom, jak si vedl. Pak si všiml, že na hercově rameni zůstala dešťová kapka a tak mu ji během hovoru jemně setřel. Jenže v tu chvíli se jako blesk z čistého nebe objevila dáma z oddělení kostýmů a vynadala mu, že to není jeho práce, ale práce její. Ale jelikož se v Hollywoodu pohyboval už delší dobu, rychle mu došlo, že skutečně míní to, co říká. Tedy že to je opravdu jen její práce, která je hodně dobře placená a také dobře chráněná odbory. Podobných událostí jsem sám zažil mnohem více a samy o sobě by se mohly zdát zábavné. Poukazují ale jasně na mnohem důležitější a stále jasnější věc: Hollywood tak, jak jsme ho dosud znali, končí.
Když jsem si v polovině devadesátých letech stáhnul první písničku ve formátu MP3, došlo mi, že celý hudební průmysl se dostává do velkých problémů. Proč si kupovat celé CD, když si můžeme stáhnout přesně tu píseň, která se nám líbí? Proč chodit do obchodu, když ji můžeme stáhnout hned, legálně či ilegálně? Obrovský posun k efektivitě zde vedl k tomu, že celý hudební průmysl je nyní ve srovnání s dobou před deseti lety jen asi poloviční.
Podobný pocit jako při stáhnutí první MP3 jsem měl, když jsem po roce 2000 začal pracovat pro . Jejich webové stránky byly tehdy považovány za něco naprosto podružného a editoři novin ignorovali nové blogy, které vytvářely prostor pro dnešní entity jako Business Insider či BuzzFeed. Stejná logika, která zdecimovala hudební průmysl, ale fungovala i zde. Proč by měli čtenáři kupovat celé noviny u stánků? V roce 2000 tak dosahovaly jejich příjmy z reklamy 67 miliard dolarů, v roce 2014 už to bylo jen 19,9 miliardy dolarů.
Dnešní Hollywood čeká podle mého názoru hodně podobný osud. Když ale s někým z Hollywoodu hovořím, obvykle to popírá. Lidé, kteří tam pracují, se domnívají, že jejich pozice je tak výjimečná a specializovaná, že se jich nějaké převratné změny nemohou týkat. Jeden z producentů mi například řekl: „My jsme úplně jiní a nikdo další naši práci dělat nemůže.“ Návštěvnost kin je ale na devatenáctiletém minimu, DreamWorks Animation byla prodána Comcastu za poměrně nízkou částku 3,8 miliardy dolarů, hodnota Paramountu se odhaduje na 10 miliard dolarů, což je stejná částka, za kterou ji před více než 20 lety koupil Sumner Redstone. Celkové zisky společností Twentieth Century Fox, Bros., Paramount Pictures, Universal Pictures a Disney klesly mezi roky 2007–2011 o 40 %.
Čínské firmy stále více nakupují menší americká filmová studia a řetězce kin a jejich cíl je jednoduchý: Naučit se dělat to, co umí Američané, aby si to mohli dělat sami. Skutečnou hrozbou Hollywoodu ale není Čína, je jí Silicon Valley. Hollywood přenechal velkou část toho lepšího obsahu HBO, Showtime a platformám jako je či . Podobné firmy mají analytické nástroje, o kterých se Hollywoodu ani nesnilo a hlavně nesnáší neefektivní provoz.
Když začal v roce 2013 vytvářet svůj vlastní obsah, vyvolalo to zemětřesení. Pro Hollywood nebylo nejhorší zprávou, že natáčí filmové a televizní projekty. Největší ranou je to, že tak činí s pomocí počítačů a dat. Díky nim dovede určit, co bude mít u diváků úspěch ještě předtím, než se poprvé ozve „klapka“. se přitom dokonce ani nesnaží o konkurenci Hollywoodu, jeho pravými soupeři jsou , a Google. Pryč jsou totiž doby, kdy měly technologické společnosti předmět svého zájmu pěkně rozdělený a manažer jedné firmy tak mohl dokonce sedět v dozorčí radě jiné. Ty dny jsou ovšem pryč, protože všechny technologické firmy soupeří o jednu jedinou věc: Vaši pozornost.
Existují odvážné teorie o tom, že nakonec dojde k fúzi filmů a videoher. My se tak staneme herci ve vlastních filmech. Možná k tomu nakonec skutečně dojde, ale jistí si můžeme být dvěma věcmi. Špatnou zprávou je, že hodně lidí závislých na současné produkci Hollywoodu už tou dobou nebude mít zaměstnání. Dobrou zprávou ovšem je, že diváci se nudit určitě nebudou.
Možná bude budoucnost vypadat tak, že přijedeme domů samořídícím autem a doma řekneme svému domácímu počítači, že chceme sledovat film, ve kterém budou hlavní role hrát dvě ženy. Počítač nám odpoví, že od osmi máme naplánovanou večeři a že tudíž navrhuje, aby film trval hodinu. My souhlasíme a umělá inteligence vytvoří film, který budeme sledovat na digitální tapetě (Samsung už nyní pracuje na flexibilním displeji, kterým může být jako tapetou pokryta celá stěna).
Autorem je Nick Bilton.
(Zdroj: VanityFair, foto: Wikipedia)