V Moskvě není zase takovou výjimkou, když do ulic vyjdou desítky tisíc lidí a vyjadřují svůj nesouhlas s vládou. Toto město bylo epicentrem masových prodemokratických demonstrací v letech 201 – 2012 i mnoha dalších protestů a jeho kosmopolitní povaha z něj činí nejvíce opoziční město v Rusku. Protesty, které zde vypukly minulou neděli, byly ale přece jen výjimečné.
Na rozdíl od těch předchozích totiž nebyly úředně povolené a radnice města varovala, že demonstranti budou nést následky toho, že se jich účastní. Přes tato varování a vzpomínky na zatýkání během demonstrace v květnu 2012 se ale do ulic Moskvy vydalo mnoho lidí. Policie hovoří o 8000, ale oficiální čísla mají tendenci k přílišné umírněnosti, protože se snaží budit dojem stability. Ve skutečnosti mohl počet protestujících dosáhnout dvojnásobku. Puškinovo náměstí bylo plné a lidé křičeli „Rusko bude svobodné!“
Vše spustil ruský opoziční předák Alexej Navalnyj a známý protikorupční bloger, když zveřejnil video popisující údajný majetek bývalého prezidenta Dmitrije Medveděva. Tedy muže, který se vydával za bojovníka proti korupci a který lidem na Ruskem zabraném Krymu vzkazoval, že „Rusko nyní nemá peníze, musíte vydržet“. Navalnyj tvrdí, že tyto peníze skončily v palácích po celé zemi. Když pak svolával demonstraci, mnoho lidí nevěřilo, že bude vyslyšen, protože Medveděv je dnes považován za směšnou figurku ruské politiky. Ale lidé na tuto výzvu reagovali.
Nejpozoruhodnější na všem je ale to, že k protestům nedošlo jen v Moskvě, ale v devadesáti městech po celé zemi. Moskva má protesty celkem ráda, nicméně ostatní regiony jsou většinou mnohem konzervativnější a vůči Putinovi a jeho vládě vstřícnější. Jsou chudší, méně rozvinuté a lidé tam obvykle mnohem více závisí na státu. Nezávislá média tam v podstatě neexistují, výjimkou je pouze to, co lze nalézt na internetu. Informace, které kritizují vládu, se objevují pouze zřídka. Pokud se tam někdo rozhodne jít proti státu, může to znamenat vážné negativní důsledky jak v ekonomické, tak v osobní rovině. Přes to vše se i v menších městech vydaly do ulic desítky tisíc lidí a protestovaly navzdory tomu, že nedostaly oficiální povolení.
Putinovi to vše ukazuje několik věcí a nic z toho pro něj není pozitivní. V první řadě je zřejmé, že Navalnyj, který chce v roce 2018 kandidovat na prezidenta, má velkou moc. Kreml mu to nemusí umožnit, ale celá země jej nyní vnímá jako legitimního vůdce i přesto, že se vláda snaží o jeho marginalizaci. Ukázalo se také, že ačkoliv má vláda pod kontrolou televizní kanály a snaží se o ovládnutí internetu, technologie a sociální sítě zůstávají mocným nástrojem. Navalnyj se svým kanálem na youtube nabízel i přímý přenos z protestů a podařilo se mu dostat se tam, kde obvykle operuje jen státní televize.
Ruská vláda se snaží mladé lidi vzdělávat a přivádět k patriotismu, což podle ní znamená zejména příklon k její vlastní politice. Kreml tak na jednu stranu podporuje různé aktivity mladých lidí, na druhou stranu zastrašuje na univerzitách a školách ty, kteří se těchto aktivit nechtějí účastnit. Z tohoto pohledu je pozoruhodné, že na poslední protesty v ulicích přišlo mnoho mladých. Řada z těch, se kterými jsem v Moskvě hovořila, byla mladší než jednadvacet let a některým bylo kolem patnácti. Ti si sice nepamatují protesty z roku 2011, ale mají dost přesnou představu, jak chtějí žít. Policie si při zatýkání demonstrantů nevybírala a tvrdě jednala i s mladými lidmi.
Státní televize demonstrace vůbec neukázala a v pondělí Putinův mluvčí sdělil, že někdo zatčeným lidem slíbil, že pokud se nechají zatknout, dostanou za to zaplaceno. Policie také provedla razii v Navalného protikorupční nadaci a řada jejích zaměstnanců strávila noc za mřížemi. Sám Navalnyj byl odsouzen k 15 dnům vězení soudem, který jej nenechal přivést si jediného svědka, který by podpořil jeho obhajobu. Jelikož je v podmínce kvůli jinému smyšlenému porušení zákona, může kvůli tomu skončit za mřížemi na celé roky. Zastrašování a vězení mají ale jen krátkodobý efekt, což nejlépe ukázala právě minulá neděle. Ta se stala nečekanou vadou na fasádě podpory současného režimu, kterou se Kreml snaží tak pracně budovat. Za touto fasádou se totiž něco změnilo.
Autor: Julia Ioffe
(Zdroj: the Atlantic)