V souvislosti s Čínou se často hovoří o jejích obrovských obchodních přebytcích. Jenže tu je i druhá strana mince, kterou představují velké deficity dosahované s některými zeměmi. Jižní Korea dosáhla s Čínou v roce 2016 přebytku ve výši 72,2 miliardy dolarů a nachází se v čele žebříčku zemí, ze kterých Čína dováží nejvíce zboží a služeb. K nim patří jednak vývozci komodit, ale také Německo se svou průmyslovou výrobou a menší ekonomiky jako Finsko či Irsko.
Žebříček zemí podle nejvyšších obchodních přebytků dosažených s Čínou v roce 2016 shrnuje následující tabulka:
Dovozy do největší exportní ekonomiky světa, kterou Čína je, ukazují, jak její továrny pomáhají jiným zemím a jejich hospodářství. Pro některé z nich je tak obchodní závislost na Číně i významným faktorem, který musí brát v úvahu při možných geopolitických sporech. V Asii se to týká zejména Jižní Koreje a Malajsie. Pro ně je Čína na jednu stranu významným zákazníkem, ale na druhou stranu tyto země mohou být kvůli obchodním vazbám více dotčeny čínskou zahraniční a vojenskou politikou. Naopak Japonsko a Vietnam jsou vůči ní více imunní.
Samostatnou kapitolou je výrobní ekosystém iPhonu. Ten se rozprostírá po celém světě, protože čínské výrobní továrny potřebují součástky z Německa, Jižní Koreje, USA i Tchaj-wanu. Korea tak má určité páky proti čínským politickým tlakům, což se ukázalo například v době, kdy souhlasila s instalací amerických systémů obrany.
Čínská ekonomika do sebe rovněž stále nasává ohromný objem komodit. Pokud tedy prochází problémy, citlivě se to projeví v zemích jako Austrálie, Mongolsko (klíčoví dodavatelé železné rudy), ale i v Angole, Ománu, Íránu či Venezuele, odkud do Číny proudí ropa. Švýcaři zase do této země posílají zejména léky, chemické produkty, strojírenské vybavení a samozřejmě hodinky. Jižní Afrika se zase zaměřuje na diamanty, zlato a víno, Brazílie na sojové boby, olej, hovězí maso a cukr. A Nový Zéland plní čínské supermarkety svým jehněčím, zatímco Chile ovocem a zeleninou.