Od rozpadu Sovětského svazu a Varšavské smlouvy před desítkami let Spojené státy poukazovaly na Českou republiku jako na maják relativní prosperity a úspěšnosti ve východní Evropě. Ale nadcházející říjnové volby to mohou změnit, míní komentátor amerického deníku The Washington Times L. Todd Wood.
Klíčový stát ve střední Evropě je atraktivní pro přímé zahraniční investice, ale není jasné, na jak dlouho. Jako u všech zemí střední a východní Evropy, které kdysi ovládalo monstrum z východu - zprvu Sovětský svaz a pak Rusko - byla v Česku vždy problémem korupce. Bohužel, tato pohroma znovu roste.
Podle zprávy EU z roku 2014 Česká republika zaostává ve výsledcích v boji s korupcí. Globální index konkurenceschopnosti 2016-2017 varuje před upřednostňováním, nedostatkem transparentnosti, nedůvěrou v politiky a nespolehlivostí právního rámce v zemi. Výroční Index vnímání korupce od Transparency International pro období 2016-17 zhoršil postavení Česka o deset míst. Odkazoval přitom na slabou justici a stagnující protikorupční legislativu. A může se to zhoršit, pokud neprůhledné proruské strany uspějí v nadcházejících volbách.
Jedním ze znaků bývalých sovětských zemí je panování elity, jež slouží svým vlastním zájmům. Vyvinula se ze staré komunistické "nomenklatury", tedy vrcholových kádrů strany. Zemi zpravidla řídí oligarchové, kteří sbírají smetanu.
Bohužel, k moci v České republice se dostávají mocné podnikatelské zájmy. Hlavním příkladem je Andrej Babiš, velmi vlivný miliardář. Jeho strana ANO a jím kontrolované mocné mediální impérium jsou na vzestupu. Čeští voliči 20. a 21. října vyberou členy Poslanecké sněmovny, která potvrdí premiéra. Průzkumy veřejného mínění naznačují, že ANO je nejoblíbenější stranou, což z Babiše činí favorita na příštího šéfa vlády.
Nástup ANO k moci nepomůže již tak ponurému politickému prostředí, které vyvolává největší střet zájmů v dějinách Česka po roce 1989. Obyčejní Češi jsou znechucení všudypřítomným zneužíváním moci, ale zdá se, že ji dají "Babisconimu" (slovní hříčka narážející na jméno italského expremiéra Silvia Berlusconiho). Stejně jako italský politik je Babiš považován za miliardářského mediálního magnáta, který se více zajímá o své vlastní obchodní zájmy než o nastolení pořádku.
Dalším korozivním vlivem je nepohodlně blízký vztah prezidenta Miloše Zemana s Kremlem. Aktivity sovětských a ruských bezpečnostních složek v evropské politice jsou legendární. Ruský prezident Vladimir Putin, který (jako agent KGB - pozn. ČTK) pracoval v sousedním východním Německu, by nic neocenil tolik jako mít mimořádný vliv na člena NATO, který je považován za model středoevropského úspěchu. Zeman - Putinův sympatizant, jenž podpořil ruskou politiku na Ukrajině i v Sýrii - může být znovu zvolen v lednu 2018.
Západ na Rusko uvalil sankce kvůli anexi Krymu a podpoře proruského separatistického povstání na východě Ukrajiny. Zeman šel tak daleko, že sankce kritizoval jako "stupidní a neúčinné".
Vpuštění důvěrníků Kremlu do vnitřních svatyň české politické moci představuje nebezpečný precedens. Není tajemstvím, že blízkým důvěrníkem Zemana je Martin Nejedlý, (bývalý - pozn. ČTK) šéf české pobočky ruské energetické firmy Lukoil.
Babiš a Zeman by mohli být nositeli změn, které přesunou Českou republiku mimo EU a NATO a do železného objetí ruského medvěda. Čeští voliči by měli zvážit nevyhnutelné následky své volby, a to dříve, než přivedou k moci vládu, která urychlí úpadek právního státu a dále zpolitizuje soudní systém. Volby mají důsledky. V případě těchto voleb by těmito důsledky mohlo být oslabení NATO a EU, jak je dnes známe.