Tundra vypadá každým coulem jako každý jiný ryze americký užitkový automobil, i tak ale riskuje, že nebude vyhovovat pravidlům, o která usiluje administrativa prezidenta Donalda Trumpa. Tundra je totiž příkladem toho, jak nadnárodní dodavatelské řetězce a podnikatelské investice jdou proti pravidlům ve světovém obchodu a jak Trumpova představa americké ekonomiky přetváří tu globální, píše list Financial Times.
Stejně jako každý jiný vůz vyráběný na americkém kontinentu je Tundra v pasti Trumpových plánů ohledně nové podoby Severoamerické dohody o volném obchodu (NAFTA). Nejožehavější otázkou jednání Washingtonu s Kanadou a Mexikem je to, jak a kde se automobily budou vyrábět.
Pokud mají být osobní a nákladní auta prodávaná v Severní Americe bez cla, musí podle současné dohody NAFTA pocházet 62,5 procenta materiálu použitého při jejich výrobě ze Severní Ameriky. Trumpova vláda navrhuje zvýšit tento podíl na 85 procent, z toho 50 procent má pocházet ze Spojených států. Takový krok by ale podle amerických výrobců automobilů zhoršil jejich globální konkurenceschopnost, protože by je odřízl od levné pracovní síly v Mexiku.
Tundra vypadá jako klasický ryze americký vůz, přesto je jeho příběh hluboce globální: jeho karoserie pochází z Texasu, motor vyrábí závod Toyoty v Alabamě a podvozek je z Mexika. Z komponentů automobilu má 65 procent původ v USA nebo Kanadě, tedy nad rámec stávajících pravidel NAFTA. Je však otázkou, jak by se dodavatelský řetězec musel změnit při požadovaných 85 procentech.
Řada komponentů pro tamní produkci vozů Tundra a Tacoma pochází z mezinárodního partnerství s místními podnikateli. Jedno z největších - Avanzar, který dodává většinu interiérových prvků pro oba vozy - je společným podnikem michiganského Adientu, šanghajské společnosti Yangfeng Automotive a místní San Antonio . Kromě toho řada texaských dodavatelů spolupracuje se závodem Toyoty v Mexiku. Jak poznamenává univerzitní profesor Frank DuBois, globalizace se stala opravdovou noční můrou pro účetní.
Trumpova administrativa už změnila cestu globalizace způsobem, jaký bude svět pociťovat ještě celá desetiletí, když narušila trend k vytváření větších regionálních bloků.
Automobily a jejich komponenty se na světovém obchodu se zbožím, jehož roční hodnota činí 17,5 bilionu dolarů (skoro 360 bilionů Kč), podílejí 8,5 procenta. Tím se vysvětluje, proč Trumpova obchodní frustrace často míří na rozdíl mezi celními sazbami na dovoz aut. Zatímco americké clo činí 2,5 procenta, to čínské 25 procent.
Mezinárodní obchod s automobily se dlouhá léta řídí nejen cly, ale také množstvím dohod, jako je třeba NAFTA. Než Trump vstoupil do Bílého domu, byl svět na cestě k zásadnímu snížení obchodních bariér a k zavedení širších pravidel regionálního obchodu. Kanada a Mexiko, které mají svůj vlastní rozsáhlý automobilový průmysl, v jednání v rámci NAFTA požadavkům USA zatím odolávají.
Trumpova snaha zabránit globalizaci však nezastavila tlak na větší ekonomickou integraci, poznamenává bývalý obchodní poradce prezidenta George Bushe mladšího Philip Levy. "Všechny fundamenty, které existovaly předtím, stále existují, dnes tak vedoucí postavení přebírá Evropská unie a další," dodává. Spojené státy hledají způsoby, jak posílit svůj vliv, problémem Spojených států je ale podle něj to, že pokud budou pokračovat Trumpovým směrem, zůstanou stranou.
Trump argumentuje tím, že zahraniční automobilky nutí vyrábět v USA, čímž zajišťuje Američanům pracovní místa, jako například 7000 míst v texaském závodě Toyoty. Jak ale poznamenává Financial Times, montáž aut je tam z 90 procent robotizovaná.
Vzhledem k tomu, že ve 21. století jsou dodavatelské řetězce tak propletené a k montáži jednoho auta je třeba až 15.000 dílů, zdá se, že Trump ve snaze přepsat pravidla automobilového průmyslu bojuje s větrnými mlýny. Dny, kdy se každý den postavily ke strojům davy dělníků, jsou totiž nenávratně pryč.