Americký prezident Donald Trump zavítal tento týden do centrály severoatlantické aliance v Bruselu, aby zde vypeskoval evropské členy vojenské formace za to, že na rozdíl od USA vynakládají na obranu jen minimum prostředků a jsou uvnitř obranné formace de facto jen “černými pasažéry”. Těžko říct jestli Trumpova snaha způsobí to, že se u některých bohatých evropských členů aliance hne svědomí a začnou konečně vydávat více peněz na zbrojení, ale pokud by se tak náhodou stalo, mohlo jít o jednu z největších fiskálních expanzí v eurozóně za poslední období.
Trumpovi je trnem v oku, pokud jde o nízké výdaje na obranu, především Německo, jehož vojenské výdaje činí jen něco málo přes 1 % procento HDP, přitom náš velký severní soused má rozpočet v excelentní kondici. Německý federální rozpočet totiž tento rok skončí ve vysokém přebytku (možná to bude právě přes 1 % HDP), a tak by pro Berlín neměl být výraznější problém okamžitě navýšit vojenské výdaje na(d) 2 % HDP. Tedy přesně jak to požaduje Donald Trump a nikoliv až v roce 2025, jak slibuje bruselská centrála NATO. Dodejme, že v prakticky stejné situaci jako Německo - tedy, že vojenské výdaje jsou hluboko pod 2% cílem aliance při aktuálním rozpočtovém přebytku - je hned několik dalších zemí - například Holandsko, Dánsko a vlastně i Česká republika. Všechny tyto země spolu s Německem v čele mají fiskální kapacitu prakticky okamžitě zvýšit výdaje na obranu a tím pádem dále stimulovat poptávku (doma i v EU).
Jestli na vojenskou výdajovou (čti poptávkovou) expanzi v EU nakonec dojde, není vůbec jisté. Vše je samozřejmě otázkou priorit. Pokud bude chtít EU i nadále zůstat jen “soft power”, která v momentě, kdy někdo za její východní hranicí provede vojenskou intervenci, hodlá spíše bojovat morálkou a nikoliv harašit zbraněmi, tak se na 2% HDP vojenských výdajů zmíněné země EU nedostanou ani v roce 2025. Nicméně pokud by se náhodou soustruhy (západo)evropských zbrojovek rozjely v brzké době naplno, tak by to mohlo mít opravdu zajímavé makroekonomické, resp. tržní implikace. Dodatečná poptávková stimulace hnaná německou (vojenskou) expanzí by totiž mohla zahnat deflační strachy v eurozóně do pozadí a předražené německé vládní dluhopisy by třeba konečně mohly “zlevnit”.
TRHY
CZK a dluhopisy
Koruna včera prožila nezajímavý den a zůstává tak přikována poblíž 25,95 EUR/CZK. To, že má Česká republika po devíti měsících konečně vládu s důvěrou ji příliš nezajímá, koneckonců jako tomu již tradičně bývá s děním na domácí politické scéně. Bez větší odezvy pak zůstal i zhoršený odhad růstu české ekonomiky z dílny Evropské komise, která předpokládá její zpomalení na 2,9 % (oproti jarnímu odhadu 3,4 %) v letošním roce. Ačkoli by měl solidní růst mezd nadále podporovat domácí spotřebu a investice by měly těžit z intenzivnějšího čerpání evropských fondů, podle komise bude hospodářský růst brzdit zahraniční obchod, a to zejména v důsledku nedostatku pracovních sil.
Zahraniční forex
Americká spotřebitelská inflace skončila sice přesně tak, jak se očekávalo, ovšem její mírné zrychlení (zejména jádrové složky na 2,3 % meziročně), nakonec mírně podpořilo růst dolarových úrokových sazeb, což mělo zřejmě i mírně negativní vliv na eurodolar.
Polský zlotý společně s ostatními regionálními měnami vyčkává na další události, byť zůstává stále pod lehkým tlakem, ke kterému ovšem částečně přispívá i politika polské centrální banky. NBP totiž na rozdíl od ČNB nehodlá nijak utahovat svoji měnovou politiku s cílem zchladit domácí trh práce. Potvrdila to i středeční tisková konference guvernéra NBP Glapinského, který zde zopakoval svůj holubičí názor, že oficiální úrokové sazby zůstanou beze změny až do konce roku 2020. NBP hodlá stejně jako maďarská MNB čekat se zvýšením sazeb na ECB, a to může vést k tomu, že se zlotý čas od času ocitne pod výprodejním tlakem, jež bude plynout z růstu tržních úrokových sazeb ve světě.
Pokud se na scénu opět nevrátí téma obchodních válek, tak hlavní měnové páry ve střední Evropě by již měly zažít klidnější zbytek týdne.
Ropa
Cena ropy Brent se po prudkém středečním propadu příliš nevzpamatovala a nadále se tak drží na úrovni 74 USD/barel. Nezměnilo to ani včerejší varování IEA ohledně nedostatku volné produkční kapacity ve světě. Pařížská agentura totiž ve svém měsíčním reportu vyzdvihla, že volná těžební kapacita je v současnosti na samé hranici limitů v důsledku ztrát produkce v několika klíčových zemích (Venezuela, Libye, Norsko, Kanada). Vítaný nárůst produkce ze strany Saúdské Arábie a Ruska pak dle IEA tento problém dále prohlubuje, což bude nakonec činit cenu ropy zranitelnější vůči nenadálým výpadkům.