Růst míry globálního zadlužení opět nabírá na síle. Jen za první kvartál tohoto roku vzrostl dle dat washingtonského Institutu pro mezinárodní finance (IIF) globální dluh o 8 bilionů dolarů, což je nejrychlejší tempo od začátku roku 2016. Aktuálně se tak absolutní výše globálního dluhu pohybuje na rekordní úrovni 247 bilionů dolarů, což představuje 318 % světového hrubého domácího produktu. Jaké mohou být důsledky takto rapidní úvěrové expanze?
Při pohledu na sektorovou skladbu je zřejmé, že k růstu dluhu dochází napříč sektory, přičemž přibližně tři čtvrtiny celkového dluhu připadají na soukromý, zbylá čtvrtina pak na vládní sektor. Co je však zajímavé, je vývoj geografického rozložení dluhu, respektive jeho vývoje v čase. Zatímco totiž rozvinuté státy dokázaly od poslední finanční krize svůj agregátní dluh stabilizovat, byť na vysoké úrovni (382 % HDP), mezi rozvíjejícími se ekonomikami pozorujeme odlišný trend. Ty jsou sice zatíženy celkově nižším dluhem (211 % HDP), ten však v posledních letech výrazně roste.
Vysvětlení leží v ultra-uvolněné měnové politice, které rozvíjející se ekonomiky využily k domácí úvěrové expanzi. V posledních letech proto roste - třebaže z nízkého základu - nejen jejich vládní dluh, ale ještě rychleji zadlužení korporací, které je v případě rozvojových ekonomik dokonce již vyšší (94 % HDP), než je tomu v případě těch vyspělých (89 % HDP). K nárůstu zadlužení navíc dochází i v době, kdy již postupuje normalizace globálních úrokových sazeb, což vyvolává obavy o udržitelnost dluhu některých zemí. Oproti vyspělým ekonomikám je totiž dluhový profil rozvojových v průměru výrazně zranitelnější, a to díky kratším splatnostem, většímu podílu dluhu denominovaného v cizí měně či drženého zahraničím.
Právě tento aspekt je nyní patrný v případě Turecka, které se v důsledku významných vnitřních i vnějších nerovnováh ocitlo na pokraji měnové krize typické pro devadesátá léta minulého tisíciletí. V podobných, byť ne natolik akutních, problémech se nachází také ekonomiky Argentiny či Brazílie. Otázkou zůstává, jak se s masivním úvěrovým boomem vypořádá Čína, která je sama zodpovědná za téměř polovinu nárůstu globálního dluhu od roku 2007. A platí to zvlášť naléhavě v situaci, kdy by mohlo dojít k přetrhání klíčových obchodních vazeb, čímž v posledních měsících hrozí americký prezident Trump.
TRHY
CZK a dluhopisy
Ani vystoupení šéfa Fedu Powella a lehký růst dolarových sazeb nedokázaly korunu vytrhnout z klidu posledních dní a pár EUR/CZK se tak i nadále pohybuje kolem hranice 25,90. Zbytek týdne není z hlediska regionálních událostí příliš zajímavý. Dnes sice pokračuje Powellův projev před zákonodárci (sněmovní výbor Finančních služeb), avšak ten asi již nic zásadního nepřinese. Další událostí v kalendáři je pak zasedání ECB příští týden. I tam je však hřiště po minulém zasedání na nejbližší období nalajnované a výraznější impulsy tak nemusí přijít ani odtud.
Zahraniční forex
Prezident Fedu Powell včera ve svém projevu před Senátem věnoval pozornost spíše silné reálné ekonomice a potřebě dále zvedat sazby (pravděpodobně již v září), než aby se zaobíral možnými dopady obchodních opatření Trumpovy administrativy. Z jeho vystoupení tak těžily krátké dolarové sazby i americká měna. Pár EUR/USD se tak posouvá směrem k 1,16.
Naopak libře se příliš nezamlouvaly komentáře britského centrálního bankéře Marka Carneyho, který varoval před negativními ekonomickými dopady brexitu v případě neuzavření příslušných dohod s EU. Libra tak včera vůči dolaru oslabila na červencová minima.