Albiera Antinori stojí v čele několik století starého italského vinařství nesoucího její rodné jméno. V rozhovoru pro německý Der Spiegel hovořila mimo jiné o záplavě levného vína, nákupních zvycích Číňanů, ale také o populistické vládě v Římě. Ona sama je první ženou, která se postavila do čela společnosti založené před 633 lety a protože neměla žádné bratry, její otec měl jen dvě možnosti: „Předat vedení ženě, nebo někomu mimo rodinu.“ Její vinařství má dnes obrat kolem 200 milionů eur ročně, ale nemůže se spoléhat na svou dlouhou tradici, protože na tu prý trh moc nehledí. Dnes se totiž vyrábí kvalitní vína po celém světě a jejich producenti jsou při jejich prodeji „agresivní“.
„Výroba vín byla v Itálii vždy dražší než například v Chile či Jižní Africe. Naše vína tedy musí být výjimečná. Je stále důležitější mít za nimi nějaký příběh,“ tvrdí Antinori. Spotřeba vína v samotné Itálii přitom od roku 1990 klesla o 30 % a „lidé jej již nepovažují za zdroj výživy, ale potěšení“. Zatímco před padesáti lety bylo běžnou součástí stravy, dnes si jej k obědu dá již málokdo. Ziskovější jsou přitom prémiová vína, ale „není žádná hanba prodávat víno Santa Cristina za sedm eur“.
Antinori se domnívá, že vysoké ceny francouzských vín jsou dány jejich vysokou kvalitou, ale také tím, že „Francouzi byli vždy dobří v marketingu“. Italská vína jsou zase „určena k pití a ne pro sběratele“. Čína se pak k vínu chová „jako každá kultura, ke které se dostane nový produkt“. To znamená, že na počátku je výrazem určitého postavení ve společnosti a ukazuje, že daná osoba může utrácet hodně peněz. Právě proto prý nyní Číňané preferují drahé značky, jako je Bordeaux. Postupně by ale měla převážit touha vyzkoušet i něco jiného a mít větší volbu. Takový vývoj podle vinařky nastal v USA a ona doufá, že k tomu dojde také v Číně. Celý proces ale zpomaluje to, že Čína má na rozdíl od Spojených států „svou vlastní kulturu stravování“.
Proč italští vinaři odmítají prodávat své produkty do Číny přes Alibabu tak, jak jim navrhoval Jack Ma při návštěvě Itálie? Antinori tvrdí, že „podobné platformy jsou jako velké supermarkety, jen ještě více matoucí, protože si na láhev ani nemůžete sáhnout“. Takový prodej nemá smysl, pokud již v Číně není daná značka dobře známá a zavedená. Zatím je ale situace taková, že v Číně mají představu o Itálii, ale když se začne hovořit o Toskánsku, jsou ztracení.
Kvůli klimatickým změnám je pro vinařství stále důležitější management závlah a vody obecně. Z těchto změn, které přináší oteplování, „mají radost naši přátelé v Německu a Rakousku a ve Velké Británii a i v Itálii umožňují třeba pěstování vína na severních svazích. Italští vinaři nyní musí ale také budovat zábrany, které brání prudkým srážkám, aby odnesly půdu ze svahů, či záchytné nádrže, ze kterých lze čerpat vodu během období sucha.
K současné italské vládě Antinori zmiňuje jen tolik, že „ani po šesti měsících nejde hodnotit její činnost, protože mimo rámusu a křiku se nic neděje“. I samotný křik v ní ale budí obavy a v zemi již „probíhá hon na čarodějnice“. „Když se něco stane, je to vždy chyba EU, nebo rodiny Benettonů. To ale nikam nevede. Itálie se musí pohnout dopředu směrem, který jí určí vláda. Lidé jsou unavení z komplikované byrokracie a vyhazování peněz oknem. Je nebezpečné jen přilévat olej do ohně, ale tady k tomu nyní dochází,“ tvrdí vinařka. A dodává, že „to, co je vydáváno za pomoc všem, nakonec skončí jako zisky několika málo lidí“. Obavy v ní vzbuzuje i to, že opozice vůči současné vládě v podstatě neexistuje ani ze strany levice ani ze strany konzervativních politiků.
„Itálie bez Evropy je ztracena. Odchod z EU není řešením a vláda si tak hraje s ohněm. Je jednoduché říkat, že za všechno může EU, ale je to stejné, jako kdybychom říkali, že když prší, může za to vláda. Pro Itálii je dobré, když má EU jako velkého bratra, který jí říká, že nemůže přehnaně utrácet. Samozřejmě, že některá pravidla jsou tvrdá a musí se i investovat. Ale nejdříve musíme omezit výdaje, které se vymkly kontrole. Opravdu nevím, kam všechny ty peníze jdou,“ říká Antinori. Avšak dodává, že její rodina se drží stranou politiky, protože „vlády se tu mění tak rychle, že nemá smysl se angažovat“.
Zdroj: Der Spiegel