„Moje noční můra začala na letišti v Dubaji. Moje matka, která tam v té době žila, mě doprovodila až k pasové kontrole, aby se tam se mnou rozloučila. Byl květen roku 2018 a já jsem u ní bydlel poslední dva týdny, když jsem se věnoval výzkumu pro svou disertační práci. Objali jsme se a já jsem se postavil do fronty. Když jsem ale odevzdal mé dokumenty ke kontrole, náhle mě obestoupilo několik mužů z ochranky letiště a sdělilo mi, že jsem zatčen,“ píše na stránkách serveru The Atlantic britský akademik Matthew Hedges. A dál popisuje, jak jej „zpravodajské služby spřátelené země držely po několik měsíců na samotce“.
Hedges tvrdí, že se po celá léta věnoval problematice národní bezpečnosti Spojených arabských emirátů a dříve v této zemi dokonce pracoval. Pro výzkum v SAE dostal potřebná povolení, ovšem tajné služby tomu nevěnovaly žádnou pozornost. Ukázalo se, že podle jejich názoru sbíral citlivé informace týkající se bezpečnosti země. „Když jsem byl na letišti zatčen, nedostalo se mi žádného jasného vysvětlení. Požadoval jsem právníka, ale to bylo zamítnuto. Rychle jsem řekl matce, aby kontaktovala britskou ambasádu a informovala právního zástupce. Než jsem se vzpamatoval, zavázali mi oči, posadili do auta a odvezli do Abu Dhabi,“ píše akademik.
Během následujících šesti týdnů podle svých slov prošel „vyčerpávajícími intenzivními výslechy, které někdy trvaly až 15 hodin“. Opakovaně mu bylo vyhrožováno násilím, doživotním vězením a převezením na vojenskou základnu v zahraničí, pokud se nepřizná k tomu, z čeho byl viněn. Mohl jen dvakrát zavolat matce a musel jí říci, že se mu daří dobře. Byl podle svých slov dokonce tlačen k tomu, aby ukradl dokumenty z britského ministerstva zahraničních věcí.
„Nejdříve jsem se snažil odmítat nařčení a trval jsem na tom, že jsem nevinný. Jenže to vyvolalo jen rostoucí nepřátelství. Psychologický tlak znásobený izolací mě nakonec zlomily. Doznal jsem se a podepsal arabsky psaný dokument i přesto, že tuto řeč neovládám. Řekl jsem, že jsem členem britské tajné služby MI6 a doufal jsem, že pak se věci rychle vyřeší, jak mi tvrdili mí věznitelé. Stále jsem se domníval, že jde o omyl, a když jsem podepsal onen dokument, mohl jsem se skutečně setkat s britským konzulem. Hovořili jsme šest minut za dohledu ochranky a státního žalobce a hovor byl ukončen ve chvíli, kdy se mě konzul zeptal, zda jsem byl mučen,“ píše Hedges.
Brit ovšem propuštěn nebyl a trvalo další tři měsíce, než mohl navštívit ambasádu. Naději mu vrátila až návštěva jeho manželky. Mezitím mu byly ve vysokých dávkách podávány různé léky, trpěl nutkáním k sebepoškozování a intenzivními myšlenkami na sebevraždu. V listopadu byl pak odsouzen na doživotí a poté opět převezen na samotku. Podle svých slov si přes to vše uvědomoval, že je na tom stále relativně dobře, protože z ostatních místností, kde se vyslýchalo, bylo slyšet křik a bylo zřejmé, že tam jsou lidé skutečně mučeni.
„V SAE dochází k vážnému porušování lidských práv... Represe je běžným symptomem podobných autoritářských režimů... Západní vlády jim dávají legitimitu, a to převážně tím, že k jejich činům mlčí. Váhají s odsudkem násilí, protože tyto režimy považují za spojence,“ píše akademik. Jeho věznění pak skončilo na konci listopadu poté, co intervenoval britský ministr zahraničí a jemu byla udělena milost. „Nyní jsem zpět doma a dávám se dohromady z traumat a stresu posledního roku. Brzy dokončím svou práci, ale dnes máme výročí svatby. Zítra se vrátím k našemu boji za spravedlnost,“ uzavírá Hedges.
Zdroj: The Atlantic