„Populismus není ničím novým, jeho vlny se šířily po Rusku i Spojených státech na konci devatenáctého století a v evropských a latinskoamerických zemích ve století dvacátém,“ líčí na stránkách VoxEU ekonomové Tito Boeri, Prachi Mishra, Chris Papageorgiou a Antonio Spilimbergo. Na dnešním šíření populismu je podle nich specifické, že k němu dochází i v zemích s dobře zakotvenou liberální demokracií. Populismus přitom definují jako ideologii, která vidí společnost rozdělenou na dvě homogenní a znepřátelené skupiny. První z nich jsou „ničím nezkažení lidé“ a druhou „zkorumpované elity“. Populisté pak tvrdí, že mají monopol na reprezentování zájmů skupiny první, což je celkově v přímém rozporu se samotným konceptem liberální demokracie.
Liberální demokracie je založena na pluralismu. Alexis de Tocqueville před téměř dvěma sty lety prohlásil, že „klíčovou roli v nich hrají občanské iniciativy coby spontánní a státem neorganizované skupiny lidí“. Zmínění ekonomové na základě nové studie „Populism and civil society“ jeho tezi potvrzují a tvrdí, že právě takové iniciativy jsou významnou obranou proti výše definovanému populismu. Jejich členové mají totiž podle dat výrazně nižší tendenci populisty podporovat.
„Našli jsme silný a statisticky vysoce významný důkaz, že u jednotlivců, kteří jsou členy občanských iniciativ a spolků, existuje menší pravděpodobnost volby populistických stran,“ tvrdí vědci. Jinak řečeno, pro dobře fungující liberální demokracii je klíčová kvetoucí občanská společnost. Studie se také zaměřuje na chování voličů před a po finanční krizi. Její autoři se domnívají, že před krizí byl vztah mezi voliči a tradičními politickými stranami silnější, po ní ale došlo k oslabení tohoto vztahu a k úpadku vlivu tradičních politických stran. Řada lidí pak pocítila touhu podporovat jiné strany. Pokud ale byli občansky aktivní, tato jejich činnost jim poskytla „ideologickou kotvu“ a zároveň jim umožnila dávat najevo své názory jiným způsobem než volbou populistů.
Podle vědců je také možné, že finanční krize změnila pohled na to, co je vlastně rolí státu. „Lidé, a většinou ti mladí, na jednu stranu od státu žádají řadu věcí a na stranu druhou jsou vůči němu skeptičtější,“ tvrdí studie. A dodává, že vznikající mezera v občanské společnosti není tolik vyplňována populistickými stranami a hnutími. Celkově tak nemuselo dojít k tomu, že krize samotná vyvolala plošnou vlnu populismu. Namísto toho zvýraznila nutnost občanské společnosti pro dobré fungování liberální demokracie. „Občanská společnost je již dlouho považována za klíčový prvek a Alexis de Tocqueville měl už před dvěma stoletími pravdu,“ uzavírají vědci.
V následujícím obrázku studie ukazuje, jak je v Evropě rozšířen pravicový populismus. Bíle vyznačené země nemají populistický subjekt ani v parlamentu ani ve vládě. Světle modré země jej mají v parlamentu, tmavší ve vládě a nejtmavší ve vládě i parlamentu:
Druhá mapka srovnává evropské země podle toho, jaké výše produktu v nich bylo dosaženo v roce 2016 relativně k roku 2007. Červeně jsou vyznačeny země, kde se ekonomická aktivita v roce 2016 pohybovala více než 10 % pod předkrizovou úrovní. Následují země s aktivitou 0 – 10 % pod předkrizovými úrovněmi, 0 – 10 % nad nimi, 20 – 30 % nad nimi a nakonec jsou tmavě zeleně vyznačeny země s HDP, který leží více než 30 % nad produktem roku 2007:
Zdroj: VoxEU