Náklady korupce jsou podle Mezinárodního měnového fondu značné. Kvůli korupci nemusí být dostatek peněz na školství, stavbu a opravy silnic nebo na lékařskou péči. A škody páchá i horší schopnost vlády podporovat ekonomický růst pro dobro všech občanů. Podle MMF není přitom vůči korupci imunní žádná země.
Fond v následujícím grafu shrnuje výsledky analýzy 180 zemí. Podle ní „více zkorumpované země vybírají nižší daně“, protože lidé dávají úplatky na to, aby se daním vyhnuli. A pokud se daňoví poplatníci domnívají, že jejich vláda je zkorumpovaná, snaží se daním více vyhýbat. Osa x v grafu vede od více zkorumpovaných zemí k méně zkorumpovaným. Osa y ukazuje výši vládních příjmů v poměru k HDP. Země s nízkými příjmy, rozvíjející se ekonomiky a vyspělé ekonomiky jsou vždy rozděleny na dvě skupiny podle míry korupce. MMF uvádí, že méně zkorumpované vlády vybírají o 4 % HDP více daní než jejich zkorumpovanější protějšky.
MMF uvádí, že výrazné omezení korupce se podařilo například v Gruzii, následně tam došlo ke zdvojnásobení daňových příjmů. Úspěchy v této oblasti ale slavily i další země, například Rwanda. Boj s korupcí přitom v první řadě vyžaduje politickou vůli a snahu vybudovat silné fiskální instituce. MMF tvrdí, že záleží zejména na následujícím:
Za prvé, na vysokých investicích do transparentnosti a nezávislých kontrol. Například v Kolumbii mohou občané online kontrolovat výdaje na vládní investiční projekty, vysokým standardem transparentnosti se může chlubit Norsko.
Za druhé, na reformách institucí. Boj s korupcí by totiž měl probíhat na co nejvíce frontách, včetně zjednodušení daňového systému tak, aby nemohlo být využíváno jeho nedokonalostí.
Za třetí, na profesionálním úřednickém aparátu. Ten by měl podle fondu stát na transparentním procesu přijímání zaměstnanců do vládního sektoru. Zejména vedení státních institucí by pak mělo podporovat etické chování a nastavovat jasné hranice toho, co je a není přijatelné.
Za čtvrté, na udržování kroku s novými technologiemi, které mohou poskytovat prostor pro podvody. MMF zmiňuje příklad Chile a Jižní Koreu, kde jsou elektronické systémy „mocnými nástroji“ pro boj s korupcí a zvyšování transparentnosti.
Za páté, na větší spolupráci při boji s korupcí. Jednotlivé země totiž mohou přispět k tomu, aby se korupce nerozšiřovala za hranice. Například už více než 40 zemí považuje za ilegální úplatky v zahraničí. K tomu je možné přidat tvrdý postup proti praní špinavých peněz či omezování příležitostí ke skrývání peněz z korupce v „netransparentních finančních centrech“.
„Omezení korupce je výzvou, která vyžaduje postup na mnoha frontách, ale která také přináší vysoké dividendy. Začíná politickou vůlí, neustálým posilováním institucí, podporou integrity a odpovědnosti a mezinárodní spoluprácí,“ uzavírá MMF.
Zdroj: MMF