Poprvé si Argentina od Mezinárodního měnového fondu potřebovala půjčit v roce 1958. Během následujících 70 let podepsala tato země s MMF 22 dohod. Většina byla následně smetena nebo skončila krachem.
Do tohoto defilé zklamaných nadějí vstupuje navzdory svému renomé pro-podnikatelského lídra i současný argentinský prezident Mauricio Macri. Za více než tří roky podepsala jeho vláda dvě dohody s MMF. Aktuální dění přitom naznačuje, že se pohnuté dějiny Argentiny možná co nevidět zopakují.
Nejnovější kapitola se začala psát v červnu 2018, kdy země hospodařila se schodky státního rozpočtu a běžného účtu dosahujícími v úhrnu 11 % HDP. Investoři se k argentinským dluhopisům začali stavět zdráhavě, což Macriho vládu přinutilo chvatně žádat MMF o pomoc.
Se silnou oporou ve Spojených státech získala Argentina brzy půjčku od MMF ve výši 50 miliard dolarů k využití během následujících tří let. Vláda předstírala, že se jedná jen o „preventivní“ program: Argentina si peníze nechá v zadní kapse kalhot, aby uklidnila soukromé investory.
Pouhé dva měsíce nato však Macri přiznal, že Argentina potřebuje víc než 50 miliard dolarů – a hned. Žargonem MMF byla nezbytná dohoda „s předřazeným plněním“.
Rekordní půjčka
Tehdy se vyplatilo Macriho přátelství s americkým prezidentem Donaldem Trumpem (znali se už ze světa realit). Fond souhlasil – ač zdráhavě – se zvýšením půjčky o dodatečných 7 miliard dolarů, v součtu na 57 miliard. Kromě toho se 90 % z celkové částky, tedy 51,2 miliardy dolarů, vyplatí do příštích voleb argentinského prezidenta, které proběhnou koncem roku 2019.
Jedná se o největší půjčku, jakou kdy MMF jedné zemi poskytl, a churavějící argentinská ekonomika tuto finanční podporu zoufale potřebuje. První splátku ve výši 9,6 miliardy dolarů Fond odeslal 15. dubna. Macriho vláda však těchto peněz nevyužije k posílení svých devizových rezerv ani k odkoupení dluhu, nýbrž k nákupu argentinského pesa.
Není divu, že argentinská riziková prémie strmě stoupla. Investoři jsou neklidní a není to jen tím, že v průzkumech vede bývalá prezidentka Cristina Fernándezová de Kirchner. Vědí také, že předřazením finanční podpory MMF do svého současného funkčního období Macri také zhutnil budoucí splátkové povinnosti Argentiny vůči Fondu. A jelikož má MMF postavení přednostního věřitele, bude v prvé řadě splácet jemu. Pokud tedy Argentina po roce 2020 nebude mít dostatek dolarů k uspokojení všech svých věřitelů, ti soukromí by mohli být nuceni své pohledávky restrukturalizovat se ztrátou. Investoři tak mají časově omezenou příležitost z Argentiny odejít a brzy jí možná využijí.
Vláda tvrdí, že státní pokladna bude nucena oněch 9,6 miliardy dolarů prodat na domácím trhu, aby pokryla rozpočtové výdaje denominované v pesu. Vypůjčit si od Fondu dolary na nákup pesa se sice zdá neobvyklé, ale MMF souhlasil. Zároveň má vláda povoleno peníze od Fondu používat pouze skrze centrální banku a ve veřejných aukcích v homeopatických dávkách do výše 60 milionů dolarů denně.
Nerozumné důvody
To vůbec nedává smysl. Dohodou s MMF se vláda zavázala hospodařit s neschodkovou primární rozpočtovou bilancí (před splátkami úroků) a obnovit přes 70 % všech splatných jistin a splátek úroků z veřejného dluhu v pesu. Vláda obě podmínky úspěšné plní a v současnosti prodlužuje 100 % úroků a veřejných dluhů splatných v pesu, takže letošní cíl překračuje.
Vláda tudíž vůbec nemá rozpočtovou potřebu dolary od MMF využít k nákupu pesa. Orgány státu – se souhlasem Fondu – peníze použijí spíš k udržení stabilního směnného kurzu pesa do voleb ke konci letošního roku, čímž zvýší Macriho šance na znovuzvolení.
To by MMF neměl podporovat, z několika důvodů. V prvé řadě přistoupením na tak pošetilou a falešnou argumentaci ohrozí MMF snahy (včetně mých) o normalizaci vztahů mezi Argentinou a Fondem. Dále platí, že dolary, které vláda letos prodá s cílem podepřít peso, bude zoufale potřebovat příští vláda, aby v roce 2020 obsloužila splatný dluh a splátky úroků.
S 9,6 miliardami dolarů – oproti odpovídající částce v devalvovaném pesu – by příští vláda byla v mírně pohodlnějším postavení, pokud bude muset, což se zdá nevyhnutelné, dojednat úpravu současné argentinské dohody s MMF. Kromě toho ani nebude možné zajistit stabilní peso, neboť denní aukce 60 milionů dolarů nedodá vládě dostatek munice, aby dokázala strmým vzestupům na devizovém trhu předejít.
Konečně čím víc bude Argentina dlužit privilegovanému věřiteli typu MMF, tím těžší bude přesvědčit soukromé, „neprivilegované“ investory, aby své nároky prolongovali a zemi v roce 2020 a dalších letech nepřestali financovat.
Bohužel jsme možná kousek od opakování dějin. V říjnu 2001 si Argentina asi 60 dní před neschopností splácet půjčila od Fondu osm miliard dolarů. Většinu vypůjčených peněz využila k nákupu pesa od institucionálních investorů opouštějících zemi. Teď se MMF chystá znovu udělat tutéž chybu. A neměl by čekat jiný výsledek.
Autor: Hector R. Torres, vědecký pracovník výzkumného programu Mezinárodní právo v Centru pro inovace v mezinárodní správě, byl dříve výkonným ředitelem pro Argentinu v Mezinárodním měnovém fondu a zaměstnancem Světové obchodní organizace.
Copyright: Project Syndicate, 2019.
www.project-syndicate.org